PJ Harvey - Uh Huh Her

Po elektronických koketériích (Is This Desire?) a přímočarém rocku (Stories from the City...) se Polly Jean zachtělo zase trochu víc lo-fi estetiky. Na desce Uh Huh Her si skoro všechno obstarala sama, jen s bicími vypomohl Rob Ellis a s mixáží Head, oba známí i z předchozích desek.

Místy songy působí opravdu jako návrat k neurvalému zvuku raných nahrávek, hned v úvodní The Life &<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=6323"> Death</a> of Mr. Badmouth se těžký kytarový riff zařezává do uší s podobnou blues-punkovou naléhavostí jako některé kusy z Rid of Me nebo To Bring You My Love. Stejným směrem se ubírají asociace v případě navztekané<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=5207"> Who</a> the Fuck?, agresivní kytara pohání i Cat on the Wall, která už ale působí přece jen trochu upraveněji.

Při intimnějších písních se ale ukazuje, že PJ už není tím frustrovaným ptáčetem ze začátku 90.let, má toho víc odžito a přes zřejmou snahu o syrovější aranže to prostě stejné být nemůže. Ve skladbách Shame, You Come Through, The Desperate Kingdom of<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=39492"> Love</a> nebo The Darker Days of Me & Him je soustředění a něha, jaké bychom od ní tenkrát čekali těžko.

To samozřejmě není důvod k nespokojenosti, široký výrazový rejstřík je nesporným kladem téhle desky. Možná jí ale vnější producentská ruka mohla dovést k ještě přesvědčivějším výsledkům. Takhle jsou tu i místa, která působí trochu nedotaženě, obyčejně, zkrátka nevyvolávají to správné mrazení, na jaké jsme u<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=251"> PJ Harvey</a> zvyklí. Uh Huh Her nepatří k jejím zásadním albům, i tak ale přináší několik skvostných písní a sympatické je i tím (částečným) návratem ke zvukové špíně.