Za sestavení a editování kolekce deseti disků, obsahující sebrané nahrávky PPU by její duchovní otec Jaroslav Riedel měl dostat nějakou cenu. Způsob, s jakou pečlivostí je každý díl zpracován, nemá v Čechách obdoby. Jenom kdyby se vzaly průvodní texty jednotlivých cédéček, dala by se z nich zkompletovat poměrně detailní monografie skupiny.
Jak podtitul napovídá, deska nabízí část posledního oficiálního vystoupení Plastiků v Bojanovicích na Magorově svatbě v roce 1976, kompletní vystoupení z Hrádečku v roce 1977, druhé v etapě koncertů soukromých, a jednu nahrávku z bytového studia. V období, které nahrávka mapuje, se Plastici definitivně vzdali cover verzí The Fugs, Franka Zappy a Velvet Underground, začali hrát pouze svůj repertoár, a mezi texty začala převažovat poesie Egona Bondyho. Bondy sám v jednom dokumentu říká, že se původně jednalo jen o “takové říkánky”, a že obsah jim dalo až Hlavsovo zhudebnění, a tato nahrávka je toho jasným důkazem. Z ironie, kterou dýchá třeba skladba “Koleda” (Užíváme čas/ale zavření čeká všechny z nás) či ponuré atmosféry písně “Prší, prší” je nadmíru jasné, že si ani jejich autor ani interpreti již o tehdejším režimu nedělali žádné iluze. Z toho jasně vyplývá, že deska by byla opodstatněná i v případě, že by obsahovala tvorbu, která by časem vyčpěla a z dnešního pohledu neobstála.
Jenomže odmyslíme-li si nepříliš skvělou kvalitu nahrávky (digitalizace a computerová... číst dále
Za sestavení a editování kolekce deseti disků, obsahující sebrané nahrávky PPU by její duchovní otec Jaroslav Riedel měl dostat nějakou cenu. Způsob, s jakou pečlivostí je každý díl zpracován, nemá v Čechách obdoby. Jenom kdyby se vzaly průvodní texty jednotlivých cédéček, dala by se z nich zkompletovat poměrně detailní monografie skupiny.
Jak podtitul napovídá, deska nabízí část posledního oficiálního vystoupení Plastiků v Bojanovicích na Magorově svatbě v roce 1976, kompletní vystoupení z Hrádečku v roce 1977, druhé v etapě koncertů soukromých, a jednu nahrávku z bytového studia. V období, které nahrávka mapuje, se Plastici definitivně vzdali cover verzí The Fugs, Franka Zappy a Velvet Underground, začali hrát pouze svůj repertoár, a mezi texty začala převažovat poesie Egona Bondyho. Bondy sám v jednom dokumentu říká, že se původně jednalo jen o “takové říkánky”, a že obsah jim dalo až Hlavsovo zhudebnění, a tato nahrávka je toho jasným důkazem. Z ironie, kterou dýchá třeba skladba “Koleda” (Užíváme čas/ale zavření čeká všechny z nás) či ponuré atmosféry písně “Prší, prší” je nadmíru jasné, že si ani jejich autor ani interpreti již o tehdejším režimu nedělali žádné iluze. Z toho jasně vyplývá, že deska by byla opodstatněná i v případě, že by obsahovala tvorbu, která by časem vyčpěla a z dnešního pohledu neobstála.
Jenomže odmyslíme-li si nepříliš skvělou kvalitu nahrávky (digitalizace a computerová úprava nezachrání všechno...), pak je nutné dojít k poznání, že s podobnou tvorbou by se klidně mohla nějaká kapela prezentovat i dnes. Navíc jsou zde Plastici místy až překvapivě melodičtí (“Apokalyptickej pták”) Hlavsovy hudební kompozice propracované a nápadité, a hlavně velmi originální. Neklidný rytmus, použití nástrojů jako vibrafon nebo theremin, zvukově průrazné dialogy houslí se saxofonem - to vše Plastiky dopředu vydělovalo z běžné produkce. Nahrávka z Třetího festivalu druhé kultury z Hrádečku především dokumentuje nástrojovou proměnu. Za bicími již zde seděl nový bubeník Jan Brabec, Josef Janíček se definitivně vzdal kytary ve prospěch kláves, Jiří Kabeš vyměnil housle za violu. Po dnes již legendární dvojici skladeb “Spofa blues” a “Magické noci” následuje dvacetiminutová , kuriózně vzniklá kompozice “100 bodů”.
Celý disk uzavírá studiová nahrávka úryvku připravovaného projektu Pašijových her velikonočních., která je mimo jiné zajímavá tím, že zde Josef Janíček zahrál na harmonium. Jestliže některé nahrávky z předchozích disků bych možná i oželel, protože mají cenu spíše sběratelskou či archívní než hudební, o této kolekci to rozhodně říci (při troše soudnosti) nelze. Pro skupiny, které chtějí produkovat cokoliv, co má něco společného s pojmem “alternativní hudba” lze tohle cédéčko považovat za totéž, čím je slabikář pro začínajícího literáta.
03.02.2012 - 19:59 | srajapet
Magické noci, Prší, prší. Extáze je u takovéto hudby zaručená...