The Prostitutes - One, Two, Three, Four

Nahrát živák, respektive nabrat zvuk, není v celkovém kontextu až tolik složitá záležitost. Vybrat ty správné mikrofony, navrhnout obvody, zapojit kabely, nastavit pár potenciometrů (samozřejmě velmi zjednodušeně řečeno) a je to. Těžší je to s dramaturgií - chcete-li tracklistem - a ještě složitější s výsledným mixem a postprodukcí. A přidaná hodnota, to je úplný oříšek. S rozdílnými výsledky, celkově však The Prostitutes v těchto disciplínách víceméně obstáli.

Co vás možná překvapí hned na úvod, je právě zvolený tracklist. Jak přiznávají sami aktéři, vybírat tracklist desky bývá boj a tento dopadl porážkou hned pro několik očekávaných kousků. Zatímco chybějící "Hometown Zombie" či "Don't Give A Damn" jsou spíš záležitosti osobních preferencí, patrně nejlepší věc "Sunshine", případně povedený cover "The Power Of Love" Frankie Goes To Hollywood se na desce objevit měly. Úplnou novinkou je naopak skladba "Rage", kterou příští rok najdete na připravované řadovce.

Zmíněnou přidanou hodnotou jsou lehce upravené aranže několika kousků. "Holiday" dostala akustický Johny-Cashovský feeling a původně elektronikou protkaná "Boom" má zase nezvyklý country kabátek. Jinde jsou slyšet aspoň různé pozměněné detaily, třeba upravená kytarová nebo klávesová linka. Pokud ovšem The Prostitutes chtěli "hodně kombinovat klasickou, hlasitou polohu s hodně komorní, téměř akustickou," mohlo být těchto komorních a akustických či jinak alternativních momentů víc.

O zvuk se postarali Dušan a Tomáš Neuwerthovi a nutno přiznat, že všechny nástroje znějí čitelné a "One Two Three Four" jako celek opravdu živě. Ve snaze o co největší autenticitu šel však méně známý z bratří Neuwerthů Tomáš přes hranu. Diváci v Malostranské besedě, kde záznam osmého dubna vznikl, znějí zejména v klidnějších pasážích až příliš blízko; chvílemi slyšíte hlasitý smích nebo zřetelný hovor, skoro jde rozumět jednotlivým slovům.

Ve finále tak jde o poctivě odehraný, zvukově dobře nasnímaný a hezky obalený (originálně prostříhaná bílá pošetka) živák, jemuž ale chybí více momentů překvapení.