Diskografie Rachida Tahy rozhodně netrpí uniformitou. S každým albem přináší trochu jiné chutě, odmítá se opakovat, ale přitom si jeho tvorba udržuje zřetelnou kontinuitu. Titul Zoom nenavazuje ani na pozitivní popík Bon jour, ani na tributní Diwan 2, to spíš na odvážný crossover předchozích desek Made in Medina a Tékitoi. Protože mu ale namísto tehdejšího producenta Steva Hillage tentokrát asistuje kytarista Justin Adams, má nahrávka opět jinou, svébytnou tvář. Vyzrálou, soudržnou, a přitom magicky proměnlivou.
Adamsovy bohaté zkušenosti s propojováním amerických a severoafrických elementů album výrazně ovlivnily. Oproti zmíněným hillageovským deskám posunul Tahovy písničky více akustickým směrem, i když elektroniky ani multižánrových srážek se pánové zdaleka nezříkají. Těm volnějším písním jako jsou Wesh (N'Amal), Ana nebo Galbi dodávají Adamsovy kytarové vyhrávky příjemnou countryovou příchuť, z Les Artistes zase jeho bluesové riffování dělá pikantní orientální boogie. Perličkou té intimnější části alba je pak cover presleyovské klasiky Now or Never, písničky založené na známé neapolské melodii O sole mio. V arabsko-francouzském duetu si ji Rachid Taha střihnul se zpěvačkou Jeanne Added.
Stejně skvěle ovšem Tahovi s Adamsem jdou i ofenzivní rytmické nářezy. Zoom Sur Oum věnovaná legendární egyptské zpěvačce Oum Kulthum, rozdováděný Fakir nebo Khalouni/Ya Oumri, dravé, elektronikou nadopované raï, kde Rachid moudře nechává hlavní... číst dále
Diskografie Rachida Tahy rozhodně netrpí uniformitou. S každým albem přináší trochu jiné chutě, odmítá se opakovat, ale přitom si jeho tvorba udržuje zřetelnou kontinuitu. Titul Zoom nenavazuje ani na pozitivní popík Bon jour, ani na tributní Diwan 2, to spíš na odvážný crossover předchozích desek Made in Medina a Tékitoi. Protože mu ale namísto tehdejšího producenta Steva Hillage tentokrát asistuje kytarista Justin Adams, má nahrávka opět jinou, svébytnou tvář. Vyzrálou, soudržnou, a přitom magicky proměnlivou.
Adamsovy bohaté zkušenosti s propojováním amerických a severoafrických elementů album výrazně ovlivnily. Oproti zmíněným hillageovským deskám posunul Tahovy písničky více akustickým směrem, i když elektroniky ani multižánrových srážek se pánové zdaleka nezříkají. Těm volnějším písním jako jsou Wesh (N'Amal), Ana nebo Galbi dodávají Adamsovy kytarové vyhrávky příjemnou countryovou příchuť, z Les Artistes zase jeho bluesové riffování dělá pikantní orientální boogie. Perličkou té intimnější části alba je pak cover presleyovské klasiky Now or Never, písničky založené na známé neapolské melodii O sole mio. V arabsko-francouzském duetu si ji Rachid Taha střihnul se zpěvačkou Jeanne Added.
Stejně skvěle ovšem Tahovi s Adamsem jdou i ofenzivní rytmické nářezy. Zoom Sur Oum věnovaná legendární egyptské zpěvačce Oum Kulthum, rozdováděný Fakir nebo Khalouni/Ya Oumri, dravé, elektronikou nadopované raï, kde Rachid moudře nechává hlavní pěvecký prostor alžírské hvězdě tohoto stylu Chabě Fadela. A pořádně nadupaná je i nová verze Rachidova průlomového hitu Voilà Voilà z roku 1993, k níž přispěli třeba Brian Eno, Femi Kuti (jeho saxofon je ale slyšet pouze v singlové verzi) nebo Mick Jones. Ten si na kytaru zahrál ještě v písni Jamila a v dubově zakouřené Algerian Tango.
Angažovaný rebel, který se na desce Bon Jour na čas ukryl za masku khaledovského entertainera, je zpět. Znovu se přímo vyjadřuje k ožehavým otázkám současného světa, přesto jinak, než dřív. Punkerskou naštvanost na Zoom tiší uvážlivější, zralejší přístup. Buřičská expresivita si podává ruku s melancholií. Podobně i v hudební rovině dospěl Rachid Taha k výjimečně harmonickému souzvuku arabských, rockových, elektronických i folkových vlivů v nevšedních i atraktivních kombinacích. S tím má samozřejmě co dělat i producentský a muzikantský přínos Justina Adamse, i pro něho je Zoom skvělou vizitkou. Album ale především zaostřuje na Rachidův autorský talent a interpretační charisma, které s léty jen získávají na přesvědčivosti.
63.33%
66.67%
Komentáře