Shearwater - Animal Joy

Svůj křehký indie-folkový svět plný emocionálních propastí, tesklivých zákoutí a romanticky rozeklaných panoramat zanášejí Shearwater zatím asi největší dávkou rockových prvků. Nejde ale o výhled hyzdící skládku. Přestože je album Animal Joy (první, které vydali u slavného Sub Popu) místy nebývale energické a zvukově razantní, folkrockovou vzdušnost neopouští, pouze volí sytější, konkrétnější barvy. Akustický základ se posouvá směrem k postpunkově zšeřelému osmdesátkovému romantismu, stále sebejistější zpěv Jonathana Meiburga dosahuje podobné citové zanícenosti, s jakou před lety zpíval Mark Hollis ze skupiny Talk Talk. A všechno táhnou strhující melodie, kterými je nahrávka naložená po střechu.

Neodolatelná je hned úvodní Animal Life s neúprosně prchajícím beatem, podobným, jaký nakopává také píseň You as You Were. Výrazný rockový náboj má soumračná Breaking the Yearlings, kde Meiburg rozeznívá především basové struny své kytary, téměř punkový nápřah pak skladba Immaculate, k těm říznějším patří ještě Pushing the River. I v pomalejších tempech inklinují Shearwater spíše k hymnicky plnějším polohám (Dread Sovereign, Star of the Age), vyloženě intimní náladu, typickou pro jejich ranou tvorbu, má snad jen píseň Run the Banner Down. To ale neznamená, že jinak kapela pouze setrvale pateticky hřímá a duní. Různorodost a cit pro kontrast mezi ztišením a důrazem je velkou zbraní alba. Krásně to demonstruje skladba Insolence se snivými, potemněle šátravými verzemi protnutými mohutnými pinkfloydovskými akordy v refrénu.

Ryze folková instrumentace je minulostí, elektrická kytara a klávesy se prosazují stále výrazněji a také bicí přidávají na důrazu i nápaditosti. S příklonem k průbojnějšímu zvuku se Shearwater podařilo zkomponovat velmi silnou kolekci, která by mohla být jejich vstupenkou do první ligy. Otázkou je, zda o velké sály vůbec stojí a jestli by jim slušely. Fanoušci srdcerváčských hvězd typu Arcade Fire nebo The National, kteří se dosud se Shearwater nestřetli, by ale neměli váhat.