80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
90 %
Vypsaná fiXa - Ideál
Vypsaná fiXa vydala jedenáctou desku čtyři roky po "Kusech radosti", za které získala Cenu Anděl v kategorii Kapela roku. Novinka přesně...
80 %
Jiří Dědeček - Sny starého pistolníka
Jiří Dědeček vždycky chytře spojoval až naivně jednoduché melodie s trefnými pointami a ostrými bodanci do nešvarů společnosti. A...
90 %
Floex - Phonopolis Soundtrack
V hrubých obrysech ale vše končí až pohádkově, což je další specifický um tvůrčího teamu Amanita Design. Tomáš Dvořák dokáže...
70 %
Tricky - Different When It’s Silent
Tricky jednou z nejvýraznějších osobností britské alternativní hudby. Umělec, který pomohl definovat podobu trip hopu, se však už dávno...
80 %
Beth Orton - The Ground Above
Beth Orton nemá v České republice tak širokou fanouškovskou základnu jako ve světě, nedělá to z ní ani v nejmenším malou interpretku. Od...
13.11.2020 - 0:38 | Meca76
God Hates Us All bola prvou nahrávkou skupiny Slayer bez dlhoročného producenta Ricka Rubina a videla Kerryho Kinga, ktorý prevzal ústrednejšiu úlohu pri písaní textov, čo mohlo viesť k brutálnejšej povahe materiálu.
Texty mali realistickejší a modernejší hlas a zaoberali sa témami, ako je dezilúzia z náboženstva, krutosť a hromadné ničenie.
Boh nenávidí nás všetkých, má mimoriadne divoký význam v dôsledku teroristických útokov z 11. septembra. Rekord sa dostal do obchodov doslova v ten istý deň, keď došlo k týmto hrozným udalostiam.
God Hates Us All je dôkazom dopadu skupiny, modernej klasiky, ktorá žije až do tej najlepšej ponuky, a ktorú budeme všetci počúvať ešte dlho po poslednej opone kapely.
24.04.2012 - 21:57 | DarthArt
Po nijaké desce Diabolus in Musica jsem ve Slayer už nevěřil a v podstatě z povinnosti si na ulici do sluchátek dal God Hates us All. O to víc jsem se divil, když se mnou první riffy švihly na chodník a na svoje jsem se postavil až po hodině skladeb, které jsou narvány neskutečným vztekem, zuřivostí, do kovadliny mlácenými riffy a hnusným (čti: skvělým !!!) Arayovým projevem. Kytarové motivy nejsou nesmrtelné jako někdy v osmdesátých letech, sóla jsou zcela mimo první linii a kytarmani riffují a riffují, to všechno ale vůbec nevadí, protože toužil-li jsem po opravdu nasrané desce od začátku do konce, tady jsem ji dostal! Tečka!