70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
16.10.2020 - 0:15 | Meca76
Slayer dokázal svoju schopnosť generovať hlbokú čiernu atmosféru, takže Show No Mercy môže byť videný ako agresívne matka všetkých čiernych thrash albumov.
Z objektívneho hľadiska, Slayer sa na debut nepodarilo dodať optimálnu produkciu, ale mal presne zvuk, ktorý prvé dielo týchto hudobných revolúciistov potrebovalo.
Show No Mercy bol (súčasťou) Veľkého tresku extrémneho kovu. Uctievam tento album so všetkými jeho silnými stránkami a veľmi málo slabinami a nechcem byť konfrontovaný s novou verziou tohto takmer majstrovského diela.
22.10.2013 - 21:17 | minirock
I když kapela Slayer rozhodně není můj šálek kávy, sáhnul jsem po jejím debutovém albu, abych zjistil kolik moje bedny vydrží. Je to sice třicet let stará záležitost, zní mě ale překvapivě dobře a i když jsem měl trochu obavy, že to pro mě bude na hranici poslouchatelnosti, nebylo to vůbec špatné. Vrcholem alba jsou zřejmě Die by the Sword, Metal Storm/Face the Slayer a také titulní Show No Mercy. Dále mě upoutal skvělý nástup skladby Black Magic. Hochy to hraní začalo zjevně bavit, stejně jako mě a proto si určitě ještě nějakou jejich placku poslechnu. Metalu zdar a trash metalu zvlášť.
24.04.2012 - 19:07 | DarthArt
Na rok 1983 sakra extrémní a kvalitní nářez, který disponuje první sérií nesmrtelných slayerovských riffů - no oponujte mi, jestli minimálně The Antichrist, Die by the Sword nebo Black Magic z rukou osmnáctiletých mladíčků nepatří dneska k naprostým klasikám thrash metalu... ve stejném roce vyšel debut Metalliky, který je rychlý a energický, ale hrubost a agresivitu Slayeru, potřebnou pro thrash metal, prostě takovou zdaleka nemá. Ani odjinud nevanula konkurence - Judas Pries sice vydal Defenders of the Faith, ti ale byli přece jen jinde a ne tak tvrdí, a relevantní kapely začaly chrlit desky až později (Bathory, Celtic Frost 1984, Possessed 1985), a to už Slayer předhodili Reign in Blood a bylo všechno jasné ... škoda, že jsem to aktivně nezažil!!!