The Velvet Underground

Velvet Underground rozhodně nepatřili ve své době k nejvýznamnějším skupinám a ve srovnání s většinou kolegů se nedá ani říci, že by komerčně uspěli. Ale stali se ikonou, symbolem, který prorazil cestu. Proslulý je výrok Briana Ena, který ironicky prohlásil, že si jejich první nahrávky koupilo jen několik tisíc lidí, ale skoro každý z nich pak založil vlastní skupinu.

Velvet Underground vznikli v New Yorku roku 1964. U jejich vzniku stáli do té doby studiový muzikant, kytarista, textař a zpěvák Lou Reed, milovník všeho avantgardního, a student klasické hudby zajímající se o rock John Cale, původem z Walesu. Ten poté ve skupině hrál na elektrifikovanou violu, baskytaru a klávesy. Zásadní pro ně bylo setkání s výtvarníkem Andy Warholem, který je posléze nejen angažoval do svých show, ale také seznámil s německou modelkou a zpěvačkou Nico, kterou nakonec prosadil i do názvu debutové desky, ačkoliv na ní nazpívala jen tři skladby. Warhol byl také autorem slavného obalu debutového alba s původně "loupacím" banánem. Dalšími členy nejslavnější sestavy byl i kytarista Sterling Morrison a drobná bubenice Maureen Tucker, proslulá tím, že na bicí zásadně hrála nezvykle ve stoje.

Velvet Underground byla jednou z prvních rockových skupin, která experimentovala s hudební formou a ráda do své hudby vkládala avantgardní prvky. Sadomasochismem ovlivněné a temné texty Lou Reeda byly také pravým opakem toho, co se objevovalo v tvorbě většiny tehdejších amerických kapel ovlivněných filozofií hippies. V souvislosti s nimi se občas mluví i o tzv. anti-popu, jejich syrový styl později ovlivnil řadu interpretů nezávislého rocku, v opakujících se vlnách až do současnosti.

Skupina jako taková ovšem nefungovala dlouho, už po druhém albu odešel na sólovou dráhu John Cale, později se trhl i Lou Reed. V období po Caleově odchodu ovšem skupina stále více upadala do průměru a z její tvorby vymizel experimentální charakter. Definitivně došlo k rozchodu v roce 1973 - to už skupinu zcela ovládali bratři Yuleové.

Po Warholově smrti v roce 1987 se objevila myšlenka na obnovení skupiny. Lou Reed a Johnem Calem začali pracovat na společné desce věnované památce zesnulého velikána pop artu. Výsledek jejich spolupráce byl představen roku 1990. Album Songs for Drella je skutečně prosyceno velvetovskou atmosférou a mezi příznivci Velvet Underground má velmi dobrou pověst. V roce 1992 došlo k obnovení a o rok později se skupina nakrátko vrátila na podia, v rámci turné se také poprvé a naposledy objevila v Praze. Po hádkách hlavních protagonistů Reeda a Calea ovšem znovuobnovení nemělo dlouhé trvání a na nový repertoár už nedošlo.

Definitivně naděje zmařilo předčasné úmrtí Sterlinga Morrisona.
O rok později je skupina pozvána do Rockové síně slávy.
V roce 2004 vyhlásil americký hudební časopis Rolling Stone Velvet Underground za devatenáctou nejvýznamnější skupinu v rockové historii.