Během dvanácti let od definitivního rozpadu The Velvet Underground se z někdejší obskurní undergroundové rarity stal respektovaný a stále sílící kult, k jehož odkazu se hlásila většina ze soudobých punkových a především post-punkových hrdinů. Není divu, že jejich bývalí vydavatelé z labelu Verve/MGM, pro něž byla skupina na přelomu šesté a sedmé dekády z komerčního hlediska spíš přítěží, začali na její nahrávky pohlížet jinýma očima. V roce 1985 jednak vydali CD reedice prvních tří alb, ale také připravili album zbrusu nové, sestavené převážně z nahrávek, které kapela pořídila v průběhu roku 1969, tedy v období, kdy už nespokojené vedení firmy pomalu koumalo, jak se nevýdělečné akvizice zbavit.
Nejedná se tudíž o žádné snadno postradatelné odřezky ze studiových sessions, ale o skladby, které by za jiných okolností pravděpodobně vytvořily jádro další řadové desky. Proto se o kompilaci nazvané lakonicky VU někdy mluví jako o „ztraceném albu“ a kvalita písní takové označení bezpochyby opravňuje. Však na ně také jejich autor, tedy Lou Reed, nezapomněl a větší část z nich později zužitkoval v odlišných verzích na svých sólových počinech.
Vydavatelé mezi desítku skladeb přimíchali také dvě o rok starší nahrávky z období před odchodem Johna Calea: Stephanie Says, sladce bolestný portrét dívky, která je pro jiné vždy jen dveřmi a nikdy pokojem, která náladou připomíná slavnou Sunday Morning z debutu, a o poznání... číst dále
Během dvanácti let od definitivního rozpadu The Velvet Underground se z někdejší obskurní undergroundové rarity stal respektovaný a stále sílící kult, k jehož odkazu se hlásila většina ze soudobých punkových a především post-punkových hrdinů. Není divu, že jejich bývalí vydavatelé z labelu Verve/MGM, pro něž byla skupina na přelomu šesté a sedmé dekády z komerčního hlediska spíš přítěží, začali na její nahrávky pohlížet jinýma očima. V roce 1985 jednak vydali CD reedice prvních tří alb, ale také připravili album zbrusu nové, sestavené převážně z nahrávek, které kapela pořídila v průběhu roku 1969, tedy v období, kdy už nespokojené vedení firmy pomalu koumalo, jak se nevýdělečné akvizice zbavit.
Nejedná se tudíž o žádné snadno postradatelné odřezky ze studiových sessions, ale o skladby, které by za jiných okolností pravděpodobně vytvořily jádro další řadové desky. Proto se o kompilaci nazvané lakonicky VU někdy mluví jako o „ztraceném albu“ a kvalita písní takové označení bezpochyby opravňuje. Však na ně také jejich autor, tedy Lou Reed, nezapomněl a větší část z nich později zužitkoval v odlišných verzích na svých sólových počinech.
Vydavatelé mezi desítku skladeb přimíchali také dvě o rok starší nahrávky z období před odchodem Johna Calea: Stephanie Says, sladce bolestný portrét dívky, která je pro jiné vždy jen dveřmi a nikdy pokojem, která náladou připomíná slavnou Sunday Morning z debutu, a o poznání svižnější, sarkastickou i rozvernou Temptation Inside Your Heart. Oba songy bez potíží snesou hitová měřítka a to samé platí prakticky o všech ostatních. Ať už jsou to protopunkové nátěry I Can't Stand It a Foggy Notion, baskytaristou Dougem Yulem zpívaná She's My Best Friend, kde kapela chvílemi zní skoro jako Beatles nebo slide kytarou a Reedovým falzetem ozvláštněná One of These Days. U některých písní, jako je posmutnělá Lisa Says, hloubavá Ocean nebo s rockabilly koketující Andy's Chest, můžeme připustit, že jejich pozdější verze z Reedových desek jsou hudebně i lyricky dotaženější, ale tady je zase zdobí neučesaná energie a zápal, který stál u jejich vzniku. A nelze zapomenout na rozkošnou tečku alba v podobě ironického lovesongu I'm Sticking with You, který v duetu s Reedem nazpívala s půvabnou intonační nejistotou Maureen Tucker.
Dá se říct, že co do chytlavosti je VU jednou z nejsilnějších nahrávek kapely. Disonantních momentů je minimum, zato melodických háčků dost a dost. V Reedových textech se jako vždy neopakovatelným způsobem míchá něha s cynismem, nechybějí více či méně zjevné narážky na drogy, ale existenciální tíseň není tak hluboká jako jindy a i celková nálada alba je uvolněnější, jiskřící chutí tvořit a hrát. Byla by věčná škoda nechat tyhle ztracené klenoty ležet ladem. Písním z řadových alb se s přehledem vyrovnají.
Komentáře