Tom Waits - Closing Time

K celé Waitsově tvorbě, ale k jeho raným písničkám obzvlášť, se musí nejdřív srdcem, až potom hlavou. Prvotina Closing Time nemá nic z instrumentálního a zvukového pokusnictví desek natočených u Islandu, ani její poetika není zdaleka tak komplexní a bujná jakou se stala o pár let později, přesto je naprosto okouzlující právě ve své bezelstné průzračnosti. Waits se pohybuje v kulisách čiré tulácké romantiky, kterou ještě nekalí žádné surrealisticky vyšinuté obrazy a groteskní postavičky. Ústřední témata a motivy jsou dojemně jednoduché: zlomená srdce, bezcílné útěky, splíny pod nezúčastněným měsícem, noční bary, osamělost.

I hudební východiska jsou lehce čitelná. Buď jde o folkové balady s piánem a kytarou (v případě Old Shoes (& Picture Postcards) zabíhající až do country) nebo o jazzová nokturna (až na jednu čile swingující výjimku jménem Ice Cream Man), kterým roztoužená trubka Delberta Bennetta dodává tu správnou „round midnight“ náladu.

Konzervativní a nekomplikované vyznění alba ovšem bohatě přebíjí Waitsův písničkářský talent, schopnost napsat v tradičních mantinelech dokonale vybroušenou a zároveň prostou písňovou miniaturu, která se vyrovná starým šlágrům profesionálních skladatelů ze zlaté jazzové éry a navíc se může pochlubit originálním autorským podáním a zaostřením na (lehce zidealizovaný) svět životních outsiderů. Prakticky okamžitě se rozběhla waitsovská půjčovna písní (ještě téhož roku přezpíval Tim Buckley Marthu, jednu z nejkrásnějších balad na desce), která zůstává dodnes mimořádně frekventovaná, a je nejlepším důkazem Waitsova skladatelského nadání.

Jako zpěvák se zatím drží víceméně jedné polohy. Procítěné, ale civilní a úměrné jeho věku. Za dva, za tři roky už se bude stylizovat do rolí o třicet let starších a ještě později i podstatně výstřednějších, ale už teď, jako nešťastně zamilovaný snílek s jen lehce zastřeným hlasem, si dokáže posluchače omotat kolem prstu. Je teprve na začátku své muzikantské cesty, už ten je ale úchvatný. Skvosty jako Ol' 55, I Hope That I Don't Fall in Love with You, Virginia Avenue, Martha, Rosie nebo Grapefruit Moon, ztělesnění té nejsympatičtější podoby amerického sentimentu, dokážou z každé zavírací hodiny i dnes udělat magický okamžik.