Toy Dolls - Absurd-Ditties
Tracklist
- 1."Absurd-Ditties" – 0:44
- 2."I'm a Telly Addict" – 2:48
- 3.""Terry Talking"" – 2:35
- 4."Ernie Had a Hernia" – 3:17
- 5."Toccata in Dm" – 2:37
- 6."My Wife's a Psycopath!" – 2:52
- 7."Sod the Neighbours" – 2:28
- 8."Melancholy Margaret" – 2:24
- 9."Drooling Banjos" – 3:53
- 10."Alecs Gone" – 2:59
- 11."When You're Jimmy Savile" – 3:07
- 12."Caught up the Reeperbahn!" – 3:19
- 13."Dez the Demon Decorator" – 2:57
- 14."Absurd-Ditties (End Bit)" – 0:46
Průměr hodnocení
92.50 %
řadové album
1993
další alba
typ alba:
všechna alba /
řadové album
/ EP a singly
/ živé album
/ kompilace
/ soundtrack
/ DVD/video
/ kolaborace
/ mixtape
70.00%
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Audiotéka
Buďte první s touto deskou v audiotéce.
19.03.2025 - 22:37 | Gebrgak
A je to tady. Stejně jako třeba v případě Styx (abych uvedl příklad z úplně jiné planety) znamená sedmé album definitivní opus magnum i pro naši veselou partičku. Že jsou Absurd-Ditties nejlepší řadovkou Toy Dolls si myslí třeba jejich vůdce Michael "Olga" Algar. Zde na xplaylistu je pak (kromě mě) tohoto názoru minimálně ještě hodnotící Ironfood. Domnívám se tak proto, že mu stálo za to sem šoupnout plnou palbu aniž by tu od Dolls zhodnotil cokoliv jiného.
A proč je Absurd-Ditties nejlepší album kapely? Je to jednoduché. Za prvé má ze všech počinů, vydaných do té doby, s přehledem nejlepší zvuk. A to se počítá. Za druhé je nejtvrdší (i to může být někdy plus a zrovna téhle kapele přitvrzení velice slušelo) a za třetí: Tracklist. Podívejte se na seznam skladeb a pokud jste jich znalí, řekněte mi, která z nich je slabá nebo alespoň průměrná. Vsadím se, že moc jich jmenovat nebudete. Takovou zásobárnu pro bestofky nenajdete na žádném jiném toydollsovském počinu předtím ani potom.
Pokusím se teď vyzdvihnout alespoň ty opravdu nej nej nej. A to tím, že je prostě vyjmenuju. Takže jak jdou za sebou: "I'm a Telly Addict", "Terry Talking", "Ernie Had a Hernia" (úžasná věc!), "Toccata in Dm" (jednoduše vůbec nejlepší instrumentálka kapely - tentokrát převzatá z repertoáru samotného J. S. Bacha), "Sod the Neighbours" (totální paráda a jeden z jejich nejtvrdších songů), "Alecs Gone" a "When You're Jimmy Savile". Sedm z třinácti skladeb desky (titulní intro a outro asi úplně nelze počítat jako dvě skladby) je naprosto fantastických. Tzn. mohou být směle řazeny k tomu nej, co kapela vytvořila. A to ty zbývající nejsou vůbec marné! Taková "My Wife's a Psychopath!" nebo za mě hlavně "Dez the Demon Decorator" by na jiných albech patřily k highlightům.
Takže co si budeme povídat, přátelé. Šoupnu tam těch 100% a je to. [PS: Kdybych na té desce musel za každou cenu najít něco... hm, nedobrého, tak to bude obal. Ne, že by Toy Dolls kdy měli nějak úžasné cover arty, ale tenhle je tedy obzvlášť odfláknutý. Což mi připomíná známé rčení o souzení knihy podle obalu... No, tak přesně tady to platí stoprocentně.]