Young Widows - In and Out of Youth and Lightness

OUTRO Opírám se o svého ducha, náš byt jimi byl propletený. Občas na mne sahaly stěny, jindy mě dávila tma věčně neprodyšných koutů. Young Widows se motají ve frenetických kruzích, spirála stoupá vzhůru spíš pozvolna, ale jistě. Dá se na ni spolehnout. Přežil jsem svoje dětství.

(...)

EX UTERO In and Out of Youth and Lightness je nebývale přístupná deska. Snad natolik, že se podvědomě míjí s porozuměním – ne, nemůžeš ke mně promlouvat tak jasně, táhni. Velmi přesně pojmenovává problémy mladých dospělých. Nevinnost sotva z krku a hned vás svírají písty zodpovědnosti? Ne, tuším, že je to fér, ale přijmout rozhodně odmítám. Čekám na zastávku, zpomal, zapomněl jsem si toho tolik sbalit a své minulosti tolik vzkázat.

Young Widows jsou nejsilnější v repetitivních riffech a pomalých rytmech. Zrada ale přichází hned zkraje (Future Heart): sotva ochutnáte plíživý nesmír a uvyknete zdlouhavějšímu tempu, hodí vás do víru a unesou o notný kus dál, než byste zrovna chtěli. Dále vás budou jen vláčet, dokud nepochopíte, že si na dřeň saháte sami, to ne oni. Nejsou agresivní, nejsou mentorští, jen se vezou s vámi, protože kdo je doopravdy sám?

Zvuk desky se těžko definuje, aspoň já neznám šuplík, do kterého bych je mohl zavřít. Ano, noise rock. Ale co s takovou Right in the End? Jestli tohle není post-country? Že nic takového neexistuje? Ale jo, jak by ne, tady to slyším úplně jasně. Nemám rád post-rock jako žánr, ale jako konceptu mu zřetelně rozumím. Redefinovat na ruinách rockových skladeb, Young Widows tohle splňují naprosto přesně. Písně v podstatě postrádají strukturu, resp. je neobyčejná. Dané skladby sotva kdy končí jinak, než začnou. Každá rychle dograduje svého maxima a toho se drží zuby nehty. Basa s bicími skladby doopravdy drží, kytara akcentuje, zpěv naléhá, prosvětluje, dýchá do zad: tady jsme doma. Tři tóny a stačí nám.

K samotné nahrávce se naopak dá přistupovat jako k jedné písni, je totiž refrenizovaná. Future Heart si medí s předposlední White Golden Rings, obě válčí s démony překonaného dětství. Ale kde po Future Hearts přichází In and Out of Lightness, pořád ještě kopající pokus o znovunabytí ztraceného, tam desku uzavírá In and Out of Youth, rezignovaný, ale hrdý protikus titulní písničky. Lépe jsem skončit nemohl: totiž, neskončil jsem. Jsem v dozvuku každého nenápadného samplu, duchové naříkají, ale už ne pro mne. Jsou zahledění do sebe, takhle nechceš skončit.

INTRO Vyrostl jsem na sídlišti. Měli jsme tam betonové hřiště, basketbalový koš, dvě pískoviště, několik kolotočů a hlavně houpačky. Paneláky lemovala křoviska a různě špinavá zákoutí. Přízemním bytům často chyběla lodžie, ale kde byla, tam jsme se schovávali před deštěm. Prostoru vymezenému ze tří stran bloky panelových domů jsme říkali „za barákem“, okna bytů našich rodičů totiž svorně směřovala z pomyslného dvora ven, na Jičínku, Rybníčky a Dvořákovu. Kus mě chcípl, už když jsme se s našima stěhovali, bude to sedm let. Pamatuju si nás jinak. Když jsem místem před půl rokem procházel, nepotkal jsem tolik dětí, kolik tam kdysi bývalo. Zůstali starousedlíci a učitelé z Tyršky. Nové páry, které jsem odtušil, už drobotinu ven tolik nepouští. Mýtus doupat z Rybníčků jen ten tam, břehy Jičínky jsou nepřívětivě upravené, Dvořákova se déle netváří jako znepřátelené ghetto. Kolem se motají přízraky patnáctileté minulosti, prosí, aby bylo vše na prach zbouráno. Na střeše kteréhokoli baráku by měli vystoupit Young Widows.

Pro Full Moon #18 - zkráceno.</

cite>