Apparat - A Hum Of Maybe

Své sólovky nevydává jako na běžícím pásu. U každé z nich hledá nové tvůrčí postupy, dokonce ani nevyužívá zkratky v souladu s výdobytky a trendy současnosti. Jde si svou vlastní, velmi klikatou cestou. Tou došel až k "A Hum of Maybe", která ukazuje, že sám Apparat dozrál v nezaměnitelného skladatele.Když sedm let zpátky vyšlo album stroze pojmenované "LP5", nikdo nemohl tušit, že to bude jen další odbočka v jeho tvůrčí imaginaci. V mezičase si Apparat odskočil do další fáze Moderat spojené s deskou "MORE D4TA", ale jinak okolo něj zavládlo spíše ticho a nevyřknuté napětí, s čím novým konečně přijde.

Proluku sám objasňuje blokem, kdy se nemohl plně soustředit na psaní nového materiálu. Čekání na "A Hum Of Maybe" se tak protáhlo, ale nakonec se vyplatilo, neb přináší důležitý milník v jeho diskografii.

Také se postupně změnily některé faktory okolo něj, nejenom v jeho soukromí (stal se i tatínkem), a začal znovu (po návratu) objevovat rodný, ale proměněný Berlín. Kromě toho začal více odhalovat své vnitřní záležitosti, nejistoty v sebe samotného a hledání ukotvení lásky jako takové - v sobě i ve své blízké rodině.

Zkoumá alternativy, jak si ji udržet, chránit ji před okolními změnami, nečekanými nástrahami a zvládnout její proměnlivost. Vedle toho se možná nechal lehce pochroumat nejistotou přítomnosti, kterou na "A Hum Of Maybe" hudebně vyobrazil ke své dokonalosti. A to slovo možná je důležitým pojítkem.

Zmíněný blok v psaní nakonec překonal - ve svém domácím studiu si naordinoval celkem přísný režim. Jeho cílem bylo každý den napsat aspoň malý kousek, fragment nové hudby, zjevně si dělal i dost poznámek, a to i ze svých toulek milovaným, zatracovaným, ale i neskutečně inspirujícím Berlínem.

Také vypustil jakékoliv snahy o využití současných technologických možností. Chtěl zůstat ve svém teritoriu, jak s použitou technikou, tak s instrumentačním osazením, jen je zkusit využít jinak. Zabralo to více času, ale odhalil pro sebe nové možnosti.

Jeho zvuková paleta se tedy nepřekvapivě opět posunula, ale zůstal zachován jeho cit pro chápání elektroniky, která plynule, organicky a bez vyřknutých pravidel či mantinelů kooperuje s akustikou. K té má na "A Hum of Maybe" velmi blízko.

Svou náladou buduje universum, které si decentně upravuje mnohá hudební teritoria, kdy vedle až ambientních momentek ožívají bujaré členitosti, které můžeme klidně zaslechnout u Sigur Rós, a náhle vedle toho se vyloupne cosi, co plně symbolizuje rozmáchlost "The Colour Of Spring" Talk Talk.

Je zjevné a patrné, jak pevné tvůrčí propojení vzniklo mezi Saschou Ringem a Philippem Johannem Thimmem. Komplexnost aranží se rozvinula do patrné houževnatosti, vedle klavírních linií nechybí ani vsuvky pro smyčce, dechy, zde opět vyplavou zmínění Talk Talk, kteří tuto obrazotvornost nechali expandovat na desce "Spirit Of Eden" a naplno zpřetrhali své vazby k popovějším strukturám.

"A Hum Of Maybe" se tak pohybuje kdesi mezi v úvodu zmíněnou nahrávkou "LP5" a třeba umělcovými soundtrackovými projekty, včetně úchvatné koláže "Krieg Und Frieden (Music For Theatre)". Nesází však na nějaká klišé a zkratky, ale experimentálnější cestou buduje napětí a nechává rozvinout strmé pády do emočních hlubin.

Album svým způsobem funguje coby jedna rozsáhlá kompozice rozdělaná do jedenácti kapitol, v nichž se odrážejí jeho civilní postřehy a mapování nových rovin spojených s vlastním životem. Intenzivním zlomem je propojení titulní "Hum Of Maybe" a "An Echo Skips A Name", jež v albové verzi ztratila električnost alternativní variace a jde svým rozkročením blíže k pulsujícímu organismu celku.

Jejich vzájemná souhra a členitost odvíjejícího se příběhu slouží téměř jako ukázkový příklad, jak se skladatelské dovednosti Apparata dokázaly pootevřít a kam až mohou nahlédnout. Takových chvil tady ale najdeme vícero, včetně až éterické krásky "Tilth" s hostující zpěvačkou Káryyn - ta hlasová sounáležitost bere dech a bourá žánrové mantinely. Stejně tak "Pieces, Falling", ve které vypomohl producent a klávesový hráč Jan-Philipp Lorenz (Bi Disc), jež spíše rezonuje v naznačených protnutích s Talk Talk.

Apparat na festivalu Spectaculare

Nahrávka se dočkala i své pódiové prezentace na současném turné Apparata. Jeho pražská zastávka je součástí třináctého ročního Spectaculare a odehraje se ve středu 8. dubna v SaSaZu. Coby support večera se objeví Bi Disc.

"A Hum Of Maybe" je zhmotněním vnitřního tlaku, který Sascha zjevně při tvoření pociťoval. Rozsáhlé propletence ploch střídají dynamicky vyhrocené chvilky, proměnná tempa, téměř cosi, co lze označit za teskný chaos, a k tomu kontrast až klidných vod vystavěných na strohých klavírních linkách nebo smyčcích.

Ringův vokál nad tím vším zůstává stále intimní a nenucený, není ani očekávaným ústředním středobodem, působí až opatrně coby průvodce tímto komplexním terénem. Celý příběh od skvělého otvíráku "Glimmerine" po poklidnou uzávěru "Recalibration" se v plné míře zcela odhalí a v závěru i uzavře. Zároveň je to ukázka určitého mistrovství, kdy z rozervaného minima vytěžíte maximum.

Ono využití poetiky slova možná obsáhlo hodně odvahy se posunout a hudebně vyobrazit své vnitřní pocity a nejistoty. Velkou devizou díla se stal právě způsob, jakým se dokáže pohybovat mezi organickým a elektronickým světem, stavět na své intenzitě a neponechat bez povšimnutí žádný důležitý zlom či milník samotného vyprávění.

Apparat tak dorostl do pozice skladatele, jehož každá další nahrávka se bude vyhlížet právě pro tyto až nemožné proměny, ale vystavěné na jasně rozpoznatelných základech jeho tvorby. Na této desce navíc našel poutavost a podmanivost v nejistotách.