Atlantic Cable - Darwin Avenue

Z vod, které se zavřely nad nedoceněným noise-rockovým tělesem Squall, se záhy vynořil jeho předák Tyson Cosby jako solitér používající jméno Atlantic Cable. Na jeho první sólovce Darwin Avenue mu sice vypomáhá hrstka spřízněných duší včetně dalšího u nás domestikovaného cizince Jamese Harriese nebo Roberta Taschnera ze skupiny Anyway (oba v písni The Ballad of the Soldier's Wife), ale jejich příspěvky, jakkoliv osvěžující, jsou spíš drobnějšího rázu a nahrávka má všechny znaky poctivě odžité one-man show chlápka s kytarou, kterou zcela výjimečně mění za akordeon nebo banjo.

Pro ty, kterým učarovala nervní hlukařina Squall, bylo jistě nové Cosbyho směřování překvapením. Jako Atlantic Cable se plně vnořil do bezedné studnice amerických tradic a ze zvukového teroristy je najednou písničkář se vším všudy, i když styčné body úplně nezmizely. Písničky na Darwin Avenue mají sympatickou DIY příchuť, jejich syrovost podporují občasné opatrně dávkované deformace kytary i hlasu, ve dvou případech (My Toy Ray-Gun, The Porn Star Stops to Think) nám pořádně zboosterovaná kytara připomene, odkud že tohoto Kanaďana už známe. Základním elementem, z něhož to všechno vyrůstá, je ale americká písničkářská tradice uchopená s takovou věrohodností, jaké by nikdy žádný Čech nedosáhl a zároveň prohnaná Cosbyho osobním lo-fi filtrem, který jí zbavuje muzeální strnulosti.

Pro inspiraci se někdy jde opravdu hluboko, taková Heart-Felt Geology evokuje dřevní mississippské delta blues z dob Leadbellyho a Roberta Johnsona, následující Radioactivity svým monotónním vypravěčským stylem připomene Johna Lee Hookera. Překvapivou asociaci ve mně vyvolává píseň The Colonel to the King, v níž jako bych slyšel Vlastu Třešňáka ve svém "zeměměřičském" období. Jediný cover, zmíněná The Ballad of the Soldier's Wife pochází z pera Kurta Weilla a Bertolta Brechta.

Cosbyho vokál má své technické mantinely, ale nechybí mu poutavost s patinou bohatých životních zkušeností i výrazová pružnost. Umí být cohenovsky rozvážný i caveovsky zlověstný. Vědeckotechnický slovník, který infiltroval do svých textových zamyšlení nad vývojem lidské společnosti i jedince, se překvapivě dobře snáší s tradicionalistickými kořeny hudební matérie a přidává tomuto dílku další body za originalitu. Jízda po Darwinově avenue je poklidná a zamyšlená, přesto nepostrádá ostré hrany a zneklidňující štípance. Neatakuje ani se nelísá, spíš věcně nabízí své nenápadné, ale přesvědčivé kvality.