Beata Bocek - O Tobje

Tři roky ukládala slezská písničkářka Beata Bocek do staleté skříně vlastní vzpomínky, myšlenky a příběhy s tím, že v ní jednoho dne nastřádá materiál na novou desku. V mezičase stihla praštit s prací, odstěhovat se z pronajatého bytu do garáže, sbalit si svých pět švestek a na osm měsíců vyrazit na cesty po Indii, Novém Zélandu, Vanuatu, Finsku a Švédsku. Poznávala nové kultury, potkávala zajímavé lidi, hrála na různých místech a pracovala. Zážitky z cest promíchala po návratu s příběhy ze skříně a vše zachytila na novém albu, které nazvala O Tobje. Je především o ní samé.

Na první poslech Beata Bocek upoutá nehranou skromností, což dokazuje jak v textech písní, tak i v mottu alba (Lehkost života, žít z mála – zdroj obyčejné radosti). Pro jednoho klišé, pro druhého ezoterika, v případě Beaty Bocek je to životní krédo. Tahle děvucha od Těšína má dar vyprávět, sype z rukávu životní moudra, ale nikdy nezní chytrácky, je jí vlastní pokora i touha po objevování sebe sama.

Na novém albu je znatelný odklon od přímočarého folku s prvky folklóru do alternativnějších vod, skladby jsou promyšlenější, propracovanější a vyzrálejší, zároveň Beata Bocek proplouvá mezi změnami rytmu, zvuku i formy lehce a uvěřitelně. Nejzřetelnější je to u písně Miejsca, která je košatou kompozicí, rodící se z jednoduchého nápěvu podkresleného akordeonem a basovou linkou. Nápěv pomalu graduje, přelévá se, vstřebává do sebe hlasy i nástroje a nakonec končí překvapivě temperamentně.

Přestože je mateřským jazykem Beaty Bocek polština stejně jako těšínský dialekt po naszymu, bravurně ovládá i češtinu a angličtinu, jednu píseň si dokonce vystřihla ve švédštině. Většina skladeb byla nahrána ve studiu, nechybí dva živáky. A jen těžko při jejich poslechu uvěříte, že se nejedná o lidovky. Jednoduché nápěvy, skromný doprovod, silný text.

Pozornost si zaslouží i obal alba připomínající skříň s otevíracími dveřmi, za kterými se skrývá booklet s texty a krátkými vysvětleními. Beata Bocek ke svým mnoha talentům přidala i ten grafický – obal alba si sama navrhla a spolu s grafičkou Helenou Čubovou realizovala.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #59.