Beth Hart je úkaz, jakých mnoho není. Žena, která si prošla mnoha útrapami a o níž byste před pár lety neřekli, že se jí bude dařit tak jako teď. V mládí ji opustil otec, ve dvaceti letech jí na AIDS zemřela sestra a celoživotní boj s bipolární poruchou ji spolu s drogovou závislostí vykresloval na pódiích jako pohublou továrnu na problémy. Málokdo by před lety tipoval, že touto dobou ještě bude mezi živými. Zpěvačka s neuvěřitelně upřímnou interpretací naživo i při studiových nahrávkách se ale vzchopila a dnes se na koncertech prochází na podpatcích jako smyslná, sexy hudebnice, jež spontánně reaguje na pokřiky fanoušků a jejíž každý odehraný song nepatrně ulehčuje od té neskutečné bolesti z mnoha životních útrap.
Dne 6. prosince se opět, už potřetí podívá do (jako už každoročně) vyprodaného Fora Karlín. A víte, kolik umělců tento prostor třikrát za sebou rok co rok vyprodalo? Žádný. Není pochyb o tom, že by to příští rok zvládla znovu, to už si ale troufne na větší O2 universum, kam zamíří 23. října 2020.
A co že je na novém albu tak skvělého, že dostalo tak vysoké hodnocení? Především to, že by tak dobré být ani zdaleka nemělo. Víte, jak to chodí. Interpret vydá na začátku kariéry většinou tak tři dobré desky, na nichž řekne všechno podstatné, a zbytek své profesní dráhy už jenom doufá, že si fanoušci nevšimnou, jak sám sebe vykrádá, a že jeho ústup ze slávy bude co nejpomalejší. "War In My Mind" je ale... číst dále
Beth Hart je úkaz, jakých mnoho není. Žena, která si prošla mnoha útrapami a o níž byste před pár lety neřekli, že se jí bude dařit tak jako teď. V mládí ji opustil otec, ve dvaceti letech jí na AIDS zemřela sestra a celoživotní boj s bipolární poruchou ji spolu s drogovou závislostí vykresloval na pódiích jako pohublou továrnu na problémy. Málokdo by před lety tipoval, že touto dobou ještě bude mezi živými. Zpěvačka s neuvěřitelně upřímnou interpretací naživo i při studiových nahrávkách se ale vzchopila a dnes se na koncertech prochází na podpatcích jako smyslná, sexy hudebnice, jež spontánně reaguje na pokřiky fanoušků a jejíž každý odehraný song nepatrně ulehčuje od té neskutečné bolesti z mnoha životních útrap.
Dne 6. prosince se opět, už potřetí podívá do (jako už každoročně) vyprodaného Fora Karlín. A víte, kolik umělců tento prostor třikrát za sebou rok co rok vyprodalo? Žádný. Není pochyb o tom, že by to příští rok zvládla znovu, to už si ale troufne na větší O2 universum, kam zamíří 23. října 2020.
A co že je na novém albu tak skvělého, že dostalo tak vysoké hodnocení? Především to, že by tak dobré být ani zdaleka nemělo. Víte, jak to chodí. Interpret vydá na začátku kariéry většinou tak tři dobré desky, na nichž řekne všechno podstatné, a zbytek své profesní dráhy už jenom doufá, že si fanoušci nevšimnou, jak sám sebe vykrádá, a že jeho ústup ze slávy bude co nejpomalejší. "War In My Mind" je ale devátá studiová nahrávka Beth Hart. Devátá. A to ještě mezitím vyšly společné kolekce s Joem Bonamassou a nějaké ty živáky, které mimochodem silně doporučujeme. Podle všech pravidel showbusinessu by tak nový počin měl zajímat jen hrstku nejvěrnějších a songy z něj by měly do pár měsíců spolehlivě zapadnout. Skutečnost je ale jiná a tato kolekce naopak patří k jejím nejsilnějším.
Hlavní zprávou čerstvé studiovky je, že se sedmačtyřicetiletá muzikantka údajně vyrovnala se všemi svými problémy, připustila si je, naučila se s nimi žít, a dnes se tak cítí mnohem vyrovnanější než dříve. A ať už si z novinky pustíte rtuťovitou zpověď zlobivé holky "Bad Woman Blues", titulní trhák o zmiňovaném vnitřním boji nebo živočišnou kytarovou jízdu "Spanish Lullabies", jistě si mezi nimi najdete své nové favority. Pop, rock, jazz nebo blues, to všechno Hart zvládá s lehkostí o generaci mladších konkurentek a žádná píseň pro ni není nadbytečná.
Jakmile ale usedne za klavír a nechá svůj kontraalt, aby vás provedl zákoutími její duše, jako by to byl průvodce na zájezdu do Británie, budete mít chuť se zastavit, album pustit na gramofonu a přiložit do krbu. Na pianu postavené balady patřily vždy k jejím nejsilnějším okamžikům a aktuální sbírka takových ploužáků nabízí hned několik. Někomu více sedne osudová "Rub Me For Luck", jiný se bude v duchu radovat z optimistické "Thankful", většina lidí si ale asi sedne na zadek hlavně z křehkého závěru v podobě "I Need A Hero". Ten dojímá jak upřímným textem, tak citlivým podáním, které si nezadá ani s letitou klasikou "Leave The Light On" a bez problému se jí přinejmenším vyrovná.
Co víc k tomu říct? Beth Hart, dost možná nejlepší blues-rocková zpěvačka současnosti, vytvořila další fenomenální dílo, z nějž toho na pražských koncertech, doufejme, zazní co nejvíce. Další nominace na Grammy a podobné ceny už jistě přijdou jen jako doprovodný efekt.
Komentáře