Billy Talent - Crisis of Faith

Billy Talent nejsou vyloženými chrliči nových desek. Od vydání debutu v roce 2003 jim vyšlo pouhých pět nahrávek, na které nyní navazuje novinka nazvaná "Crisis Of Faith". Kanadská formace se svým hudebním rukopisem výrazně neexperimentuje ani tentokrát, a to i kvůli okolnostem spojených s pandemií.

Asi největším překvapením je úvodní dvojsong "Forgiveness I + II", v němž si Kanaďané hrají s progresivním rockem, instrumentálními kudrlinkami a změny temp. Jedná se ovšem pouze o vybočující avantýru, která se zbytkem desky nikterak nekoresponduje. Ne že by to byla kdovíjaká škoda. Otvírák sice překvapí, žádnou přehršel originálních nápadů ale stejně nenabízí.

Následně přichází "Reckless Paradise", singl s asi nejtypičtější tváří kapely, který by s klidem mohl být nevydanou skladbou z úvodních dvou nahrávek této formace. Jedinou připomínkou neobvyklých časů spojených s koronavirem je píseň "I Beg To Differ (This Will Get Better)", která se původně na novince ani objevit neměla a byla jen omluvou skupiny fanouškům za zrušené turné. Byla by to škoda, protože z písně čiší naštvání a nakažlivé odhodlání, příjemně rezonující s pop-punkovým podkladem.

Albu nejvíce škodí množství skladeb vykrádajících své starší předchůdce. Nejhůře z nich dopadla svižná "Judged", která baví jen svou energií, ale strohý refrén či kytarové riffy jsme slyšeli v různých variací už nesčetněkrát. Podobný pocit přichází společně s nezajímavou a unylou "Hanging Out with All the Wrong People" a dalším pop-punkovým pokusem "One Less Problem", který zní jako vyluhovaná variace na Simple Plan.

Fungujícím momentem je hostovačka lídra Weezer Riverse Cuoma, který svým osobitým vokálem přispěl do povedeného singlu "End of Me". Vokály Cuoma a Benjamina Kowalewicze si tu sympaticky zanotovaly a věřme, že by mohlo jí i o úspěšný koncertní kus.

Po předchůdci "Afraid Of Heights" z roku 2016, který už neslavil takové úspěchy jako předchozí počiny, si dali Billy Talent s novým materiálem načas. "Crisis Of Faith" ale bohužel není taková deska, jakou bychom si přáli. Citelně na ní chybí vyložené hity. Singly sice bodovaly v kanadských hitparádách, ale oproti starším peckám jako "Suprise Surprise" nebo "Fallen Leaves" jsou nevýrazné, bez ničivého refrénu. Kapela nepřesvědčila ani u experimentálnějšího otvíráku a zbytek materiálu působí psaný na sílu, z nutnosti a nikoliv z přetlaku nápadů. Aktuální novinka je tak jejich dosud nejmdlejším výkonem.