Dark Buddha Rising - Inversum

Satan se zase jednou překonává a peklo dostalo nový nátěr. Nedokážu si sice představit temnou stranu Buddhy, protože východní náboženství se snaží oba principy zharmonizovat (vzpomeňte jin a jang), novinka Dark Buddha Rising má ale všechny atributy katapultovat se minimálně do Valhally nebo alespoň do její buddhistické verze.

První deska pod hlavičkou Neurot Recordings je temná a chladná, přesto plane tisícem pekelných ohňů, které fanouška rouhačského metalu zahřejí na duši. To, že mu během toho opadá maso z těla, on přesto nezemře a bude to zažívat navěky, je jaksi vedlejší, a pokud k tomu bude navíc hrát Inversum, mohlo by se nekonečné utrpení nakonec změnit v příjemnou pekelnou grilovačku.

Dvě skladby, každá čítající bezmála pětadvacet minut, dávají prostor rozehrát pořádnou doomovou atmosféru a riffy táhnout jak roztavený karamel. Zvuk obaluje do neproniknutelné pryskyřice a hlavou můžete točit tak dlouho, až si ji ukroutíte, pokud vám nebude vadit, že to bude v rytmu Slayer pouštěných na 33 rpm. Alikvótní zpěvy v metalových aranžmá dávají tušit, že vítr vane ze severovýchodu. Názvy obou opusů Eso a Exo lze interpretovat jako předpony, z nichž jedna označuje vše vnitřní (Eso) a druhá vše vnější (Exo). Temný Buddha, stejně jako ten světlý, snoubí protichůdné principy, aby je spojil v jeden celek.

Doommetalové postupy, postrockové odkazy i ambientně abstraktní pasáže na desce koexistují v jednom harmonickém tyglíku prvotní polévky, aby během milióntin sekundy explodovaly a stvořily tak vesmír plný nádherných supernov, implodujících černých děr, mrtvých měsíců a satelitů, galaxií řítících se vesmírem, zářících komet a červených trpaslíků. Je to jako pohlížet do temného nekonečna universa a zažívat závratný pocit z nedozírných krajin, které se před námi otevírají. Krásná deska.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #54.