Olivia Rodrigo na své třetí desce "you seem pretty sad for a girl so in love" snížila hlasitost, zvýraznila písničkářskou lehkost a místo dalšího dokazování, že patří mezi největší popové talenty své generace, natočila svou dosud nejpřirozenější a nejvyzrálejší nahrávku. A u toho stále nezapomíná taky bavit.Už debut "Sour" jsme v naší recenzi ohodnotili osmičkou a následné album "GUTS" dokonce devítkou. Na musicserveru ji máme prostě rádi a rozhodně v tom nejsme sami. Olivia Rodrigo tak se svou třetí řadovkou vstupovala do situace, kdy vlastně nemusela nikomu nic dokazovat. Mohla si dovolit trochu povolit otěže - a přesně to také udělala.
"you seem pretty sad for a girl so in love" působí oproti svým předchůdcům podstatně uvolněněji, klidněji a také s důrazem na písničkářství. Kytary nikam nezmizely, stejně jako její smysl pro velké refrény a drobná jedovatá bodnutí v textech, tentokrát ale nepotřebuje tolik rámusit. Místo toho nechává skladby dýchat a mnohem víc spoléhá na melodie, atmosféru a vlastní hlas.
A pak je tu Robert Smith! Její fascinace frontmanem The Cure už začíná připomínat lehkou obsesi - ostatně druhý singl pojmenovala jednoduše "the cure". Jako by to nestačilo, samotného Smitha si pozvala do "what's wrong with me", kde jejich hlasy vytvořily jedno z nejpříjemnějších překvapení celé kolekce. Tohle už není jen pokukování po hudebních vzorech, ale setkání dvou generací, které dává smysl.
Neznamená to, že by se... číst dále
Olivia Rodrigo na své třetí desce "you seem pretty sad for a girl so in love" snížila hlasitost, zvýraznila písničkářskou lehkost a místo dalšího dokazování, že patří mezi největší popové talenty své generace, natočila svou dosud nejpřirozenější a nejvyzrálejší nahrávku. A u toho stále nezapomíná taky bavit.Už debut "Sour" jsme v naší recenzi ohodnotili osmičkou a následné album "GUTS" dokonce devítkou. Na musicserveru ji máme prostě rádi a rozhodně v tom nejsme sami. Olivia Rodrigo tak se svou třetí řadovkou vstupovala do situace, kdy vlastně nemusela nikomu nic dokazovat. Mohla si dovolit trochu povolit otěže - a přesně to také udělala.
"you seem pretty sad for a girl so in love" působí oproti svým předchůdcům podstatně uvolněněji, klidněji a také s důrazem na písničkářství. Kytary nikam nezmizely, stejně jako její smysl pro velké refrény a drobná jedovatá bodnutí v textech, tentokrát ale nepotřebuje tolik rámusit. Místo toho nechává skladby dýchat a mnohem víc spoléhá na melodie, atmosféru a vlastní hlas.
A pak je tu Robert Smith! Její fascinace frontmanem The Cure už začíná připomínat lehkou obsesi - ostatně druhý singl pojmenovala jednoduše "the cure". Jako by to nestačilo, samotného Smitha si pozvala do "what's wrong with me", kde jejich hlasy vytvořily jedno z nejpříjemnějších překvapení celé kolekce. Tohle už není jen pokukování po hudebních vzorech, ale setkání dvou generací, které dává smysl.
Neznamená to, že by se Rodrigo najednou kompletně převlékla do černého a začala nahrávat depresívní písně. Její rukopis zůstal okamžitě rozpoznatelný, jen se rozšířil o další odstíny a hlavně o schopnost nedupat téměř neustále na plyn. Tam, kde "GUTS" často vyráželo dveře, je novinka prostě otevře a vejde dovnitř. A kupodivu díky tomu zpěvačka působí ještě sebevědoměji.
Právě tahle nenucenost přináší možná největším posun. Olivia už ví, že její talent psát chytlavé songy po překvapivě superúspěšném debutu nikam nezmizel a taky že nemusí každou emoci podtrhovat vykřičníkem.
Zjistila, že její hlas stejně dobře funguje i šeptaný, odzpívaný jen nad několika nástroji nebo schovaný v melodii, která se člověku dostane pod kůži až napodruhé či napotřetí - jako třeba ve skladbách "honeybee" či "begged". Deska díky tomu možná neudeří okamžitě tak silně jako předchozí dvě alba, o to příjemněji ale roste s každým dalším poslechem.
I když se Olivia Rodrigo hledat nepotřebovala, na novince se přece jen našla. Ne snad v tom smyslu, že by předchozí nahrávky tápaly, ale v tom, že tentokrát působí naprosto přirozeně ve všech polohách, které si na ní vyzkoušela. Po "Sour" a "GUTS" jde o třetí zásah do černého a zároveň o důkaz, že svůj dosavadní rukopis dokáže rozvíjet, aniž by ho musela bourat a stavět znovu.
Třeba se jí konečně dočkáme v Česku i naživo. Vždyť na koncertech musí její charisma zafungovat ještě o něco víc.
Komentáře