Traband - Montáž 1996-2014

Trabandu - sami členové se rádi označovali jako dechno -, v němž byla realita života filtrována a zjemňována přes něžné pohádkové síto. Kapele kolem Jardy Svobody, založené v roce 1995, nakonec její svojský styl vynesl hned tři Ceny Anděl.

A protože Traband vždycky dělal věci po svém, i letošní výběrovka, která vychází deset let od ohlášené a zatím neukončené koncertní pauzy, proto není klasickým sebráním hitů, vymetáním archivů či rekapitulací. Prostřednictvím čtyř částí, čtyř stran vinylového 2LP (jde zřejmě i o hlavní formát, pro který byla tahle kompilace koncipována), chce totiž odvyprávět příběh kapely. A nečiní tak, jak by prvoplánová logika žádala: prostým chronologickým seřazením písní vyzobaných z jednotlivých alb skupiny.

Každou z pomyslných kapitol tu tak spojuje spíše jakýsi vnitřní pocit či nálada. Explicitně pojmenovaná není, zůstává tak na posluchači, aby si klíč k jednotlivým částem našel. Tu první tak může spojovat "Snění", druhou "Divokost", třetí "Krajina" a čtvrtou "Ego" - a nebo to také může být úplně jinak.

Na každý pád se před posluchačem otevírá čtvero tváří Trabandu, kde se klasické skladby jako "Ponorná řeka", "Černej pasažér" či "Vlaštovky" potkávají s dosud nevydanými drobnostmi, například s vůbec nejstarším společným dílem formace "Sáro!" nebo s kouskem "Pátek podvečer", jehož text napsal Michal Horáček.

Ať už ony čtyři celky nazveme jakkoliv - a nebo je prostě necháme plynout -, jedenadvacet vybraných skladeb vinylové a CD verze (na digitálních platformách najdou posluchači "Montáž 1996-2014" zkrácenou o čtyři písně) zůstává originální meditací nad pozicí člověka mezi pozemským a nebeským světem.

Ostatně, metafora pojítka obou z nich, ať už je to ve Svobodově podání lano, jindy strom, se tu objevuje hned několikrát. Někdy jsou tyto meditace lyričtější, jinde syrovější, jiné na svět nahlížejí pohádkovou optikou.

Dvojalbum, prezentované v gatefoldu s hromadou archivních fotek a vloženým listem s texty, nepůsobí ani tak jako výběr toho nejlepšího (pár výrazných kousků tu schází) jako spíše pokus o zachycení proměnlivého ducha skupiny, která byla za všech okolností vždy svá. Navzdory trendům, navzdory stylovým škatulkám. A právě toto dědictví tu po sobě Traband zanechává.]]>