Evanescence - Sanctuary

Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše hodnocení nebude výjimkou, protože se "Sanctuary" se skupina po mnoha letech opravdu silně autorsky nadechla, což by nemělo zůstat přehlíženo.Aby to nevyznělo jinak, než jak je to zamýšleno - skupina z města Little Rock v Arkansasu, z jejíž původní sestavy zůstala už jen zpěvačka Amy Lee, nikdy nevydala vyloženě špatnou nahrávku. A i donedávna poslední "The Bitter Truth" nabízela řadu pamětihodných momentů. Další dlouhé čekání mezi řadovkami, které se nakonec protáhlo na nekonečných pět let, ale nenaznačovalo, že ta šestá by měla být v diskografii formace jakkoliv výjimečná.

Ostatně indicie před vydáním v podobě singlu k animovanému seriálu podle videoherní série "Devil May Cry" s názvem "Afterlife", spolupráce s K.Flay na "Fight Like A Girl" pro snímek "Ballerina" ze světa Johna Wicka, coververze "Hand That Feeds" od Nine Inch Nails s Halsey a velké, ale už pozapomenuté girl-power události v podobě "End Of You", kde se Amy potkala s Poppy a Courtney LaPlante ze skupiny Spiritbox, nadchly nakonec jen málokoho.

Pro všechny čtyři písně platí, že šlo o spíše obyčejnější, výplňový materiál, který měl zkrátit dlouhé čekání na chystané album. Skutečně zajímavé jsou však tyto skladby spíše okolnostmi vzniku než sebou samými.

Poslední zmíněná spolupráce však stojí za zmínku i z jiného důvodu. Za její produkcí totiž stojí klíčový člověk - Jordan Fish, někdejší klávesista a hlavní kreativní mozek Bring Me The Horizon, který po odchodu z mateřské skupiny získává stále větší věhlas jako producent. A je to právě on, společně se Zakkem Cervinim, komu nyní Evanescence vděčí za to, že na novince znějí tak svěže jako už dlouho ne.

Právě jeho příchod do týmu způsobil, že musel krapet do pozadí ustoupit dlouholetý producent kapely, rutinér a řemeslník Nick Raskulinecz, který sice na albu nadále spolupracoval, ale po jeho několikanásobném poslechu je zřejmé, že mu spíše škodil.

Jordan Fish má prsty téměř ve všech písničkách, nepodílel se pouze na intru "Beatiful Lie", už zmíněném slabém singlu "Afterlife", nenápadné "Calm Down", v níž se zpěvačka vypořádává s vlastním vztekem a upozorňuje na to, jak často se ženám říká, "aby se uklidnily", a možná trochu překvapivě i na další mimořádné klavírní baladě "Forever Without You".

Tam ale naštěstí zaskočila na chviličku Eminemova múza a kamarádka, nedoceněná zpěvačka, ale především skladatelka Skylar Grey. Pro neznalé připomeňme, že je to žena, která pomáhala vytvořit takové megahity jako "Love The Way You Lie" s Rihannou, "Where'd You Go" z hiphopového projektu Mikea Shinody Fort Minor, jediný opravdu dobrý hit kontroverzního Diddyho v podobě "Coming Home", Macklemoreův "Glorious" a hromady a hromady dalších.

A i tentokrát se skutečně vytáhla, neboť její příspěvek dělá z "Forever Without You" ozdobu dosavadní diskografie skupiny.

Přináší totiž důkaz, že ačkoliv za sebou už Evanescence mají hromadu silných, na klavíru postavených písní jako "My Immortal", "Hello", "Far From Home", "Lost In Paradise", "Lithium" nebo "Good Enough", přesto v tomto specifickém ranku ještě stále nebylo vymyšleno všechno a stále je možné posluchače překvapovat - znovu a znovu. Zvlášť ten Amyin neskutečně dlouhý, nad očekávání protáhlý tón, vyvolává zase jednou husí kůži a měl by ho slyšet úplně každý.

Zároveň se jedná o výborný oslí můstek k tomu, abychom dále rozvinuli myšlenku o příspěvku Jordana Fishe. I on totiž evidentně dělal všechno proto, aby svou prací překvapil a letité fanoušky Evanescence dokonce vyloženě zaskočil. Jeho poznávacím znamením už za dob Bring Me The Horizon bylo, že v jejich písničkách vždy dokázal přinést nějaký originální prvek - ať už v podobě nezvyklého zvuku, nečekaného dynamického zvratu nebo zkrátka jen aranžérsky zavedl skladbu jiným než očekávaným směrem.

To díky němu se z BMTH stala tak velká skupina, jakou je dnes. Dokázal se totiž držet jednoduchého pravidla - nikdy nezůstat v područí klasického rádiového schématu ve stylu první sloka - refrén - druhá sloka - refrén - bridge - dvakrát refrén - konec. Přitom právě na to byli Evanescence pod vedením Nicka Raskulinecze dlouho zvyklí a kvůli tomu zněli na posledních deskách čím dál víc stejně.

Jordan Fish však nedovolil, aby se na šesté studiovce znovu louhoval čaj ze stejného sáčku, a proto jsme nyní svědky situace, kdy prakticky každá píseň, na které zde pracoval, přináší nějaký nečekaný zvrat. A to je to kouzlo. Právě z toho důvodu nyní sklízí přes dvě dekády zpívající Amy Lee a spol. tolik chvály nejen od svých fanoušků, ale i napříč kritickou obcí po celém světě.

Vypichovat jednotlivé prvky v každé skladbě se zdá být až nevhodné, neboť čtenáři, kteří album dosud neslyšeli, by to mohli vnímat jako spoilery. Zaměřme se proto ještě na další prvky, kterými nahrávka vyniká.

A mimo tradičně úchvatné pěvecké výkony zmiňme ještě texty. To v nich si zase jednou uvědomíte, že frontwoman už dávno nezpívá o osobních démonech a zlomeném srdci jako dřív, neboť je dnes spokojenou a finančně zajištěnou čtyřiačtyřicetiletou matkou dvanáctiletého syna a s manželem, terapeutem Joshem Hartzlerem jsou svoji bezmála dvacet let.

Výjimku z pravidla v tomto směru tvoří jen na Havaji napsaná "How Do I Heal", v níž autorka vzpomíná na to, že před lety přišla předčasně o sestru a později, v roce 2018, i o bratra. Lavíruje zde nad tím, jak nezapomenout, ale zároveň se posunout dál.

Jinak se ale namísto osobních traumat stále více politicky angažuje a v textech rozebírá dezinformace, hodnotu pravdy, propagandu, polarizaci společnosti a mnohem více a otevřeněji se tak trefuje do Donalda Trumpa a jeho administrativy.

Kontroverzního politika kritizovala už dříve, například v "Use My Voice" z předchozí kolekce. Jenže zatímco v éře "The Bitter Truth" se snažila být nekonkrétní a trochu maskovala, kdo je cílem její zloby, tentokrát se vyjadřuje mnohem adresněji a už se nebojí pojmenovat, proti komu její slova míří.

Kupříkladu skladba "About Us" vznikala ještě před posledními prezidentskými volbami, tedy v roce 2024, jenže jakmile Trump zvítězil, zpěvačka zcela zahodila původně zamýšlený refrén a začala se v ní ptát, co se to s námi stalo, že jsme to dopustili. Také v rozhovorech před vydáním často mluvila o tom, že je lež potřeba nazývat lží a že už nedokáže dál ignorovat rasismus a bezdůvodné zabíjení lidí ve válkách. A že těch se nyní po světě vede dost a dost.

Skladba "Tell Me When You've Had Enough" motiv dále rozvíjí, když upozorňuje na to, že člověk bývá mnohdy tak dlouho vystavený tlaku, až přestává rozlišovat, co je pravda a co lež, nechává sebou manipulovat a vytváří si svůj vlastní, alternativní pohled na svět.

Jistým manifestem celého alba se stal klíčový ústřední singl "Who Will You Follow", který, jak jeho název napovídá, pokládá posluchači otázku, zda si dokáže vybrat svého lídra, kterému se rozhodne naslouchat. Zda jím bude politik, influencer, dav, náboženství nebo třeba jen jeho vlastní strach.

Bojuje s tím ostatně i samotná Amy, která nedávno přiznala, že se stáhla ze sociálních sítí, neboť pro ni bylo stále obtížnější rozlišit, co je realita a co jen video vytvořené umělou inteligencí.

Evanescence se však - navzdory tomu, že stále silněji řeší politiku - nechtějí stát angažovanou politickou skupinou. Spíše vystihují problémy současného světa, s nimiž se potýká každý z nás, a to je činí autentickými a relevantními i v roce 2026. Což zároveň dodává odpověď i na to, proč dostávají právě tak vysoká hodnocení.

Mimo pěveckých výkonů tady totiž máme co do činění s albem, které je o něčem a navíc ještě zní svěže, moderně, produkčně vypiplaně a celkově prostě nově, aniž by se tam ztrácelo cokoliv, co si fanoušci oblíbili na předchozích kolekcích.

A "Sanctuary", tedy slovo, které frontwoman napadlo, když mluvila na publikum při koncertě v Austrálii a poznačila si ho, celou desku zastřešuje. Protože jak stejnojmenná píseň, tak celý počin a především koncerty by měly pro lidi fungovat jako bezpečné útočiště v nejisté době. Jinými slovy tak říká: "Přijďte za námi. Tam vám bude dobře."

Souvisí s tím i poslední položka studiovky, tedy "Wide Open Heart", v níž milovnice série "The Legend Of Zelda", která své videoherní koně pojmenovává po jídle a jejíž otec třicet let pracoval jako moderátor v rádiu, vybízí k tomu, abychom nezapomínali být lidmi. Abychom si zachovali soucit, sounáležitost a lidskost. A abychom uprostřed té záplavy lží, které nás obklopují, dokázali zůstat dobrými lidmi.

Evidentně je totiž jedno, jestli jste slavní a bohatí, nebo jste rádi, když zaplatíte alespoň nájem. Bojujeme s tím úplně všichni.