Evanescence - Synthesis

Ten proklatý label Wind-Up Records. Ten za to všechno může. Zaujatost? Vůbec ne. Realita. Příběh a přístup tohoto vydavatelství by si možná zasloužil samostatný článek, pro potřeby recenze ho ale zkrátíme do konstatování, že na problémy s ním narážely v průběhu let nejen Evanescence, ale i Seether, Creed, Finger Eleven a další skupiny. Ty všechny díky němu kolem počátku milénia nejprve pořádně prorazily, po letech ale mluvily spíše o novodobém otrokářství, o tom, jak je z labelu prodali někomu jinému, aniž by jim o tom řekli, jak je tlačili do zvuku, o němž nebyly přesvědčené, jen proto, aby je hrála alternativní rádia, a podobně.

Kdyby pánům a dámám z labelu vyšlo všechno tak, jak chtěli, tak třeba Seether by dnes zněli jako Twenty One Pilots. A pokud vás někdy zajímalo, proč během koncertů Evanescence v písničce "Bring Me To Life" už léta žádný z kytaristů nepřevzal mužský part Paula McCoye z 12 Stones, aby byly vokály kompletní, tak je to proto, že tehdy šlo o další z údajných plivanců Wind-Up Records. Jeho zástupci se tehdy snažili do už hotové písničky přidat tuto nu-metalově rapovou část proto, aby se singl více hrál, ačkoliv Amy Lee byla odjakživa proti tomu. Nutno dodat, že v tomto se zrovna vydavatelství nepletlo a bez těch mužských vokálů Evanescence ve svém průlomovém hitu už nikdy nezněli tak šťavnatě, ale o tom bude řeč ještě níže.

Je třeba ale ještě dodat, že to také byl tento label, který na přelomu dekády řekl už ryze elektronickému albu se značkou Evanescence jasné "NE", a skupina pak musela natočit vynucené eponymní třetí album z roku 2011. Lee se ale myšlenky na odpoutání se od rockového zvuku s gotickými příchutěmi a nalezení sama sebe v elektronickém světě nikdy nevzdala a také to je jeden z důvodů, proč jsme na další plnohodnotné album této formace čekali dlouhých šest let. Soudní spory o vyvázání se ze smlouvy totiž trvaly léta, mezitím se opět změnila sestava členů kapely, zpěvačka otěhotněla a nové písničky nikde. A fanoušci si samozřejmě nacházeli jiné oblíbence, čímž zájem o kapelu upadal.

V mezičase sice vyšel box mapující celou jejich kariéru, a to i včetně zcela raného materiálu na albu "Origin", dočkali jsme se i sbírky odřezků s názvem "Lost Whispers", a když se zpěvačce konečně povedlo vyvázat se ze smlouvy a s velkou slávou se o to podělila na Facebooku, nedlouho poté vyšly nejdříve EP "Recovery, Vol. 1" s covery Chrise Isaaka nebo U2, následně sólová deska "Dream Too Much" s ukolébavkami pro syna a pak ještě sólový singl "Speak To Me" k filmu "Voice From The Stone", který měl být po letech první pořádnou ukázkou toho, co nás od Amy Lee čeká v budoucnosti. Totéž platilo také o zničehonic vydané skladbě "Love Exists". Moc velké pozornosti se ale ani přes jejich kvality ani jedné z nich nedostalo, a tak se nakonec opět zatočilo kormidlem a máme tady "Synthesis". Album, na němž nalezneme jedenáct klasických hitů přepracovaných do podoby pro symfonický orchestr, ale také doplněné o elektronické elementy a k tomu intro "Overture", vsuvku "Unravelling (Interlude)", klavírní mezihru "The In-Between" a dvě zcela nové písně.

Nejprve k jádru desky, tedy klasickým hitům. Jelikož skupina z Arkansasu nikdy nebyla vůči klavíru, smyčcům a drobné příměsi elektroniky zcela imunní, nebude poslech "Synthesis" pro fanoušky klasické tvorby skupiny takovým šokem. Navíc spousta z nich bude zvyklá na podobný zvuk od jejich souputníků z Nightwish, Epicy, Within Temptation a Leave's Eyes, s nimiž se Evanescence chtě nechtě odjakživa o fanoušky dělili.

Na novém výlisku proto zase takové experimenty nenajdete. Je tady například "My Heart Is Broken" s prodlouženou mezihrou před posledním refrénem a výraznějším klavírem, ryze na síle smyčců postavená "Lacrymosa", která zní jako epické finále nějaké opery, nebo také "The End Of A Dream", která je doslova rozložená na molekuly a zaranžována hodně jinak, než jak ji známe. Najdeme zde také nepatrně vylepšenou verzi "Lost In Paradise" nebo třeba "Your Star", která byla dost elektronická už ve své původní variantě.

Při pohledu na celek ale vlastně o žádné velké drama nejde. Lee zpívá tu a tam jinak, než jak jsme zvyklí, občas se prodlouží intro nebo outro dané písničky, nejviditelnější změnou je ale prostě absence pořádných bicích a kytarových riffů, což koneckonců bylo asi hlavním záměrem. Veskrze to příliš nevadí, jen ta verze "My Immortal" se moc nepovedla a bez očekávaného randálu v jejím konci zní tak nějak suše a bez života. Ostatně zpěvačka přiznala, že ji málem z desky vyškrtla. A jak už bylo řečeno výše, tak také "Bring Me To Life" v symfonickém podání je bez mužských vokálů prostě poloviční a snaha nechat nazpívat McCoyovu sloku frontwoman se tady zcela minula účinkem. To prostě není ono.

Z těch dvou novinek je třeba zmínit hned v úvodu alba znějící "Hi-Lo", které si možná ani nevšimnete, jak přirozeně do struktury desky zapadá, jakmile ale v jejím závěru nastoupí úžasné houslové sólo, nezbude než uznale pokynout, že tady opatrný palec nahoru patří.

Je ale zřejmé, že tím hlavním tady je zcela nový singl "Imperfection". Ten není překvapivý jen tím, jak zní, protože po předchozích řádcích je vám asi jasné, že je v prvé řadě hlavně elektronický a experimentální, ale také tím, že se v něm zpívá o vážných věcech.

"Je to pro všechny lidi, které jsme ztratili, a také pro všechny, které bychom kvůli myšlenkám na sebevraždu a depresím ztratit teprve mohli. Zpívám tady z perspektivy osoby, která byla nechána napospas svému osudu, člověku na 'čekačce'", vysvětluje Lee a dodává: "'Nepoddávej se tomu strachu'. To je něco, co si musím opakovat každý den. Nikdo není dokonalý. Všichni máme chyby a jsou to přesně ty chyby, které nás dělají tím, kým jsme, a my je musíme oslavovat, protože se v nich skrývá tolik krásy."

Je naprosto jasné, že pro budoucnost Evanescence je úspěch tohoto singlu zcela klíčový a dost možná může i rozhodnout, zda se plnohodnotné desky s novými písničkami a podobným zvukem vůbec kdy dočkáme nebo jestli nás čeká dalších x let s recyklováním a opatrnými úkroky stranou.

A o tom všem "Synthesis" je. Po tom všem, co jste si právě přečetli, by vám mělo být jasné, že se za touto nahrávkou neskrývá snaha vytřískat z fanoušků další peníze za něco, co už mají. Je to nejen experiment, ale i našlápnutí do nových vod, testování publika, zda má ještě o cokoliv z dílny Evanescence vůbec ještě zájem. A pokud se ukáže, že ano, tak pak se zpěvačce snad její sen s elektronickým albem konečně vyplní. Tak jí ho pomozme uskutečnit.