Evanescence - The Bitter Truth

Nechat fanoušky čekat deset let na novou desku je skutečně něco mimořádného. Zvláště v dnešní zrychlené době, která přeje spíše singlům a nahrazuje mladé umělce kolikrát ještě dříve, než se stihnou dopracovat ke zlomové třetí řadovce.

Evanescence mají ale hned několik výhod. Debut "Fallen" vydali už v klíčovém roce 2003, což bylo období, kdy se vedle nich podařilo prorazit hned několika dodnes funkčním celkům: The Rasmus vydali "Dead Letters", The Black Eyed Peas uspěli s "Elephunk", Linkin Park zbourali hitparády s "Meteorou", kluby objevily Seana Paula a jeho "Get Busy" nebo třeba 50 Centa s nezapomenutelným "In Da Club" a třeba Britney Spears vydala své poslední opravdu hitové album "In The Zone".

A do světa, ve kterém si někdejší hvězda Mickey Mouse Clubu hraje na letušku a svíjí se před kamerou oblečená jen do flitrů, přišla jedenadvacetiletá ublížená holka Amy Lee s černě namalovanýma očima a zpívala o depresích, úzkostech, smrti a falešném pozlátku showbusinessu. Úspěch to byl obrovský, a kapela ho neustála. Z tehdejších členů je v ní dnes už jen právě zpěvačka.

Právě její mimořádný a nezaměnitelný hlas ale umožnil formaci několikrát projít faktickým restartem a dopracovat se až k eponymní třetí řadovce z roku 2011, s níž se přijela vůbec poprvé podívat i do České republiky.

Sliby o tom, že další album určitě nepotrvá tak dlouho jako pětiletá prodleva, ale brzy vzaly za své. Po skončeném turné se Lee věnovala například tvorbě filmového soundtracku, výchově syna, vydání odřezků a B-stran singlů "Lost Whispers", soudila se s původním labelem Wind-Up Records, po jehož konci se stala nezávislým umělcem, a kromě pár coverů nazpívala jako sólistka mimo jiné i krásnou baladu "Speak To Me". A mimo jiné také mluvila do médií o tom, že s hudbou skončila a s návratem do studia už nepočítá. A přesto o pár měsíců později zase otočila. Nové dílo mělo vyjít v roce 2017.

Nakonec se tak také stalo, akorát že nešlo o klasickou řadovku nebo mnohokrát naznačovaný experiment s elektronickou hudbou, nýbrž o předělání starších skladeb pro symfonický orchestr. Kolekce vyšla pod názvem "Synthesis" a nedlouho po jejím nezapomenutelném přehrání v Kongresovém centru vyšla i jako živák. V tehdejší recenzi jsme spekulovali nad tím, zda bude mít bonusová píseň "Imperfection" dostatečný úspěch u fanoušků na to, abychom se nakonec dočkali avizované elektronické desky z dílny Evanescence. Dnes už víme, že se jí pravděpodobně nikdy nedočkáme.

Věděli jste, že...

... Amy nesnáší vokály Paula McCoye v "Bring Me To Life" a úmyslně na koncertech nenechává nikoho ze spoluhráčů zpívat jeho party? Proti Paulovi údajně nic nemá, ale když jí a kolegům label Wind-Up Records v počátku kariéry nařídil, že mají přibrat do skupiny ještě druhý hlas, viděl za tím možnost udělat dle svých slov ženskou verzi Linkin Park a svézt se na nu-metalové vlně, která tehdy byla na vrcholu. To se zpěvačce nelíbilo jednak proto, že druhý vokál v kapele mít nechtěla, jednak proto, že by tím Evanescence publiku dávali špatný obraz o tom, kým jsou.

"Když už si nakonec protlačili, že zpěvák 12 Stones alespoň v 'Bring Me To Life' bude, hádali jsme se o tom, ať je píseň vydaná alespoň až jako druhý singl, zatímco za ten první jsem chtěla 'Going Under', která dle mého skutečně reprezentuje materiál, který jsme se chystali vydat. Bála jsem se, že bychom fanoušky po vydání prvotiny zklamali, kdyby si ji koupili s tím, že všechno zní jako 'Bring Me To Life', a pak se cítili podvedení, že to tak není. Label si nakonec protlačil svou a mi se ulevilo až ve chvíli, kdy se i z 'Going Under' stal náš druhý velký hit," svěřila se Amy.

Jako další krok tak v roce 2019 při příležitosti vydání hry "Gears 5" pro Xbox One vyšla coververze "The Chain" od skupiny Fleetwood Mac a místo společného turné s Within Temptation, po kterém fanoušci volali dlouhá léta, dorazil z Číny jistý virus. Už rozjeté práce na "The Bitter Truth" se proto na nějaký čas zase zastavily a nakonec se vše začalo dodělávat na dálku. To ale nastalo až ve chvíli, kdy se díky hostování na desce Bring Me The Horizon podařilo překonat autorský blok.

V plánu bylo vydat nový počin na jaře 2020, kdy jsme si všichni ještě mysleli, že na podzim už bude po všem. Vyšel proto první oficiální singl "Wasted On You". Ve videoklipu k němu můžete vidět členy Evanescence, jak hrají během první fáze lockdownu ve svých domovech. Od kapely, která si vždy zakládala na výrazné vizuální prezentaci svých skladeb, by podobný krok čekal málokdo. Až se u toho skoro zapomnělo na to, že je to samo o sobě dobrá písnička.

Po červencovém singlu "The Game Is Over" a dalším odkladu celé nahrávky vyšel v srpnu ještě třetí kousek. "Use My Voice" zafungoval. Nekreditovaná účast Lindsey Stirling, zpěvaček z Halestorm, Veridia, The Pretty Reckless, Within Temptation a řady dalších v chorálech a využití skladby jako apelu na účast u voleb zajistilo formaci patřičnou publicitu, a až se zase bude moct chodit na koncerty, je jasné, že se z "Use My Voice" stane ozdoba setlistu.

Komu zde Amy Lee, která se až dosud k politice nevyjadřovala a dle svých slov ji ani nesledovala, přála vyhrát prezidentské volby, asi uhodnete hned napoprvé. V jiném rozhovoru se ale rodačka z Arkansasu vyjádřila, že to není jen politický song - jeho obsah si lze prý vyložit i jako podporu hnutí Black Lives Matter nebo jako další snahu o zrovnoprávnění žen ve společnosti. Vytoužená čtvrtá řadovka (respektive technicky pátá, ale zpěvačka se vyjádřila, že ji vnímá jako čtvrtou) se mezitím dotočila a nakonec vyšla až letos v březnu, tedy bezmála deset let po té předchozí.

A ačkoliv by první skladba "Artifact/The Truth" mohla naznačovat příklon k elektronice, jedná se bohužel jen o intro k "Broken Pieces Shine", v němž se umělkyně vrací do období, kdy chtěla skupinu rozpustit. To je ostatně začátek minipříběhu, protože pro frontwoman je stále velmi důležité nejen vydávat desky, ale také skládat na nich písně za sebe tak, aby jí to dávalo smysl. Přes různé obtíže, obviňování druhých, zaprodání duše, závislosti na partnerovi i nevyhnutelnosti rozchodu, což jsou všechno témata následujících songů, se Amy nakonec obrací k naději a v "Blind Belief" zakončuje album slovy: "Láska vše překoná."

Deska jako taková, to jsou ale klasičtí Evanescence, tak jak je známe z období před deseti lety. Produkci ostatně opět obstaral dnes už kamarád Nick Raskulinecz, což je dobrá zpráva pro ty, kteří chtějí, aby kapela zněla tvrdě a kytarově, ale už horší zpráva pro ty, kteří na její tvorbě mají rádi různé zvukové detaily, smyčce nebo drobné experimenty, jaké známe z prvních dvou studiovek.

V tomto směru uspokojí pouze jediná klavírní balada na novince, vzpomínka na zpěvaččina zemřelého bratra "Far From Home". Až pohádkově znějící aranže doprovázející událost, která se stala v roce 2018, mají své kouzlo. A i když se nový ploužák nevyrovná žádnému ze starších, dokáže uhranout. Ostatně když ho Amy přehrála o Vánocích svému otci, který ji přivedl k hudbě, rozplakal se. Hitový potenciál ale bohužel nemá.

Od toho tady jsou zejména singly, kterých už je venku pět a všechny mají co nabídnout. Mezi nimi je třeba zdůraznit "Yeah Right", jehož počátky se datují už k roku 2011. Z dalších nelze opomenout stejně starou "Take Cover", na níž se ve své době podílel posléze odvolaný producent Steve Lillywhite a kterou muzikanti předvedli poprvé živě už v roce 2016. Na desku se píseň tehdy nedostala kvůli labelu, který prohlásil, že "nezní jako typičtí Evanescence". Totéž platilo i o "Feeding The Dark".

Zvláštní ale je, že ačkoliv Lillywhiteova snaha o elektroničtější nahrávku skončila zrušením spolupráce a stvořením třetího, eponymního alba podruhé a od nuly, což byla zásluha vydavatelství, tak dnes, když se formace po vyhraném soudním sporu k "zakázaným" songům vrací, dává jim ve všech třech případech paradoxně tu stejnou rockovou příchuť, které se tehdy tak bránila.

Deluxe edice

Máte-li u Evanescence raději čistší mix, kde vokál Amy Lee ční nad samotnou hudbou, pak určitě investujte do Deluxe edice, která nabízí o tři písničky více. Jsou to sice coververze, ale úplně stačí, že za nimi nestojí Nick Raskulinecz. Ten totiž vždy zpěvačku utopí ve změti kytar, bubnů a efektů, jak je to slyšet na posledních dvou albech. Zde tomu tak není a hned je výsledek lepší.

Zakončit to můžeme kouskem "Part Of Me", což je klenot skrytý až takřka na konci stopáže. I v něm se fanynka nového animáku "Raya a drak" vrací ke svému bratrovi, jenž byl nemocný prakticky po celou její kariéru, jen se zde snaží na jeho smrt nahlížet jinak, vzchopit se a začít zase žít.

A žijí nakonec i Evanescence. Přes všechny obtíže se jim podařilo vrátit se na scénu s velmi slušnou sbírkou nových písniček a lví podíl na tom mají hlavně fanoušci. V nedávném rozhovoru se frontwoman nechala slyšet, že nebýt posledního klasického turné , v jehož rámci skupina zavítala třeba i do Plzně nebo na Rock For People, možná by se nakonec vůbec nenatáčelo. Fanoušci ale na kapelu nezapomněli a během celé šňůry zaplnili většinu prostorů, kam se s programem složeným pouze ze starých hitů vydala. Tím se potvrdilo, že má smysl pokračovat, a zadrhnutá kola se zase podařilo roztočit. Ještě že tak.