Tricky - Different When It’s Silent

Tricky jednou z nejvýraznějších osobností britské alternativní hudby. Umělec, který pomohl definovat podobu trip hopu, se však už dávno odmítá nechat uvěznit v jediné škatulce.

Na své patnácté studiovce "Different When It's Silent" pokračuje v rozmazávání hranic mezi trip hopem, post-punkem, industriálem, alternativním rockem i melancholickým popem. Výsledný počin působí osobně, bolestivě a místy fascinujícím způsobem krásně. Zároveň ale může dlouholeté fanoušky rozdělit.

Po šesti letech od poslední sólovky "Fall to Pieces" se Adrian Thaws vrací pod jménem Tricky. Mezitím se věnoval projektům Lonely Guest, Theis Thaws nebo spolupráci s polskou zpěvačkou Martou Złakowskou, přičemž období po tragické smrti jeho dcery se propsalo i do tvorby. Nový titul přináší pokračování tohoto osobního vyrovnávání se se ztrátou, tentokrát však méně syrovým výkřikem bolesti a více tichou introspekcí.

Název řadovky vznikl podle zdánlivě obyčejného okamžiku během focení pro módní značku Acne Studios. Když se místnost kvůli natáčení náhle ponořila do ticha, hudebník pronesl větu: "It's different when it's silent." Jeho zesnulý manažer Nigel Templeman si ji okamžitě poznamenal a právě na jeho počest se stala názvem desky. Stejně jako tento moment i samotné album pracuje s tichem jako důležitým výrazovým prostředkem. Ticho zde ale zesiluje napětí, melancholii i nevyřčené emoce.

Největší změnu oproti předchozí tvorbě představuje výrazná role zpěváka Mitche Sanderse. Tricky během kariéry spolupracoval s desítkami vokalistů, především se ženami, ale tentokrát svěřil většinu hlavních melodií právě mladému bristolskému interpretovi. Sandersův vysoce posazený, citlivý hlas dodává skladbám lehkost a melodickou přístupnost, která kontrastuje s umělcovým charakteristickým šepotem a temným mumláním.

Právě tato spolupráce znamená zároveň největší přednost i největší problém celé nahrávky. Na jedné straně Sanders vnáší do skladeb jako "I Still See Me There", "Because I Don't Know" nebo nádherně melancholické "Paris Maybe" dávku emocí. Jeho hlas působí křehce, ale zároveň sebevědomě, díky čemuž písně získávají až snovou atmosféru.

Na druhé straně však často přehlušuje samotného Trickyho natolik, že posluchač místy zapomíná, čí album vlastně poslouchá. Podobný kontrast můžete slyšet u spolupráce Massive Attack s Azekelem na jejich uhrančivém songu "Ritual Spirit".

Nejde o špatný přístup, protože hudebně funguje velmi dobře, ale od desky vydané pod jménem Tricky přece jen čekáme... Trickyho. Když se ale umělec dostane více ke slovu, okamžitě připomene, proč patří mezi nejvlivnější producenty své generace.

Vrcholným okamžikem alba je bezpochyby "Be Still in the Pain". Hypnotická baskytara, rytmus připomínající zlatou éru bristolského trip hopu, rap Run Red Ramba i rapperův zastřený vokál vytvářejí jednu z nejsilnějších písniček kolekce. Zdá se, že všechno funguje přesně tak, jak má.

Výborně vyznívá také "Cannon Fodder", postavená na temných varhanech a náhlých výbuších kytarového hluku. Atmosféra dokonce připomíná pozdější tvorbu Nicka Cavea. Britský rapper zde dokazuje, že i po třech dekádách stále umí vytvářet okamžitě rozpoznatelné zvukové krajiny. Silné dojmy zanechává také "I'm Yours", kde se střídají tiché pasáže s explozemi zkreslených kytar. Kontrast mezi jemností a agresivitou dodává skladbě výjimečnou dynamiku.

Nový titul se však neobejde ani bez slabých míst. Experimentální coververze songu "Marinade" od Dope Lemon působí poněkud neukotveně a navzdory zajímavé instrumentaci postrádá emocionální sílu ostatních písní. Podobně vyčnívá i "Frontier Town".

Naopak minimalistické "Piano" nebo akustická "Hengrove Blues" ukazují, že Tricky nepotřebuje věhlasnou produkci, aby zvládl vytvořit působivou náladu. Právě v těchto úspornějších okamžicích nejvíce vyniká motiv ztráty, smutku a hledání smíření.

Finále "Out of Place" představuje emocionální vrchol nahrávky. Návrat Marty Złakowské vytváří známější dynamiku Trickyho duetů a verš "I sing for my daughter" patří k nejsilnějším momentům celé jeho pozdní tvorby. Nejde o laciné citové gesto, ale o syrové přiznání bolesti, která prostupuje kompletní studiovkou.

Žánrově se "Different When It's Silent" pohybuje mezi trip hopem, post-punkem, alternativním rockem, industriálem i jemnými popovými melodiemi. Objevují se zde smyčce, varhany, elektronické beaty, akustické kytary i výrazné baskytary. Přesto desku drží pohromadě atmosféra. Některé písně působí spíše jako náladové skici než jako plnohodnotné kompozice a druhá polovina tracklistu už nenabízí tolik zapamatovatelných momentů jako ta první.

Přesto nelze přehlédnout, že průkopník trip hopu i po třech dekádách odmítá recyklovat vlastní minulost. Nesnaží se natočit druhé "Maxinquaye", ale hledá nové způsoby, jak vyprávět o bolesti, vzpomínkách i naději.

"Different When It's Silent" neznačí návrat, který by redefinoval umělcovu kariéru. Nabízí však působivou kolekci temných, melancholických skladeb s výtečnou produkcí a několika skutečně silnými momenty. Největší slabinou je paradoxně to, že hlavní pozornost na sebe často strhává Mitch Sanders, zatímco Tricky zůstává ve stínu.]]>