Vypsaná fiXa vydala jedenáctou desku čtyři roky po "Kusech radosti", za které získala Cenu Anděl v kategorii Kapela roku. Novinka přesně zapadá do pomyslné skládačky. S producenty Dušanem Neuwerthem a Ondřejem Ježkem totiž formace dokončila trilogii, kterou frontman Márdi osobně označuje jako "Společenstvo prstenu".
Vznikla pestrá nahrávka, která koketuje i s jinými žánry včetně country. Westernem voní song "Terenc" - hned se mi u něj vybaví filmy s kultovní dvojicí Bud Spencer a Terence Hill. Nechybí ale ani rock'n'rollová divočina "Pelikán" či melancholicky zasněné skladby "Bylo to jistý" a "Beautiful girl".
"Tato deska patří do okolí města. Přelezeš městské hradby a jdeš do lesa, na venkov nebo do industriální zóny. Je to spíše rozšíření města. A hodně mi v té představě létají ptáci," okomentoval frontman album v našem rozhovoru, když jsem se ho ptala, kam by desku v rámci jejich San Piega zasadil a k čemu by ji případně připodobnil.
Novinka začíná slovy: "Dej mi to víc nahlas." Nebojte, nijak přehnaně. Skvělé je, že si nahrávka zachovala syrovou autentičnost. Hravost prostupuje hudbou i vizuálem (vyšla i v deluxe edici). Není to žádná otřepaná hra, přesto má vlastní pravidla a specifický zvuk. Když už zůstanu u sportovní terminologie, kterou nabízí pingpongový vizuální koncept alba, každý bod i smeč se tu počítají a každý hráč má své pevné místo. Všechny tahy pak skládají vítěznou partii.
Zvukovými detaily se to na... číst dále
Vypsaná fiXa vydala jedenáctou desku čtyři roky po "Kusech radosti", za které získala Cenu Anděl v kategorii Kapela roku. Novinka přesně zapadá do pomyslné skládačky. S producenty Dušanem Neuwerthem a Ondřejem Ježkem totiž formace dokončila trilogii, kterou frontman Márdi osobně označuje jako "Společenstvo prstenu".
Vznikla pestrá nahrávka, která koketuje i s jinými žánry včetně country. Westernem voní song "Terenc" - hned se mi u něj vybaví filmy s kultovní dvojicí Bud Spencer a Terence Hill. Nechybí ale ani rock'n'rollová divočina "Pelikán" či melancholicky zasněné skladby "Bylo to jistý" a "Beautiful girl".
"Tato deska patří do okolí města. Přelezeš městské hradby a jdeš do lesa, na venkov nebo do industriální zóny. Je to spíše rozšíření města. A hodně mi v té představě létají ptáci," okomentoval frontman album v našem rozhovoru, když jsem se ho ptala, kam by desku v rámci jejich San Piega zasadil a k čemu by ji případně připodobnil.
Novinka začíná slovy: "Dej mi to víc nahlas." Nebojte, nijak přehnaně. Skvělé je, že si nahrávka zachovala syrovou autentičnost. Hravost prostupuje hudbou i vizuálem (vyšla i v deluxe edici). Není to žádná otřepaná hra, přesto má vlastní pravidla a specifický zvuk. Když už zůstanu u sportovní terminologie, kterou nabízí pingpongový vizuální koncept alba, každý bod i smeč se tu počítají a každý hráč má své pevné místo. Všechny tahy pak skládají vítěznou partii.
Zvukovými detaily se to na kolekci jen hemží - ďábelský smích a zvuk hracích automatů otevírají hned následující "Fakin party". Úvod "Velryby" tvoří pelmel různých ruchů, v "Neurčitých obavách" se ozývají domovní zvonky a ve skladbě "3 malý opičky" slyšíme štěkot Márdiho fenky Seli, která nahrávání přímo miluje.
Zmíněná píseň "3 malý opičky" odkazuje na známý symbol tří opic, z nichž jedna nevidí, druhá neslyší a třetí nemluví, aby zaháněly zlo. Tahle skladba mě baví svou rozverností a pozitivní energií - má úplně jiný vibe než zbytek alba. Márdi našel inspiraci v obýváku své babičky. Připomíná nám, že na zlo nejsme sami - stejně jako v songu "Neurčité obavy", kde sice nevíme, co přijde, ale čelíme tomu společně.
Na "Fakin party" (od fiXy) chce být zkrátka každý. Sice je to tak trochu vojeb, ale nikdy nevíte, na koho tam narazíte a kdo vám změní život. Do skladby "Legenda" přispěl samotný Petr Janda z Olympiku. Ten v ní hraje kytarové sólo trvající přes minutu a půl, protože se nachomýtl k natáčení ve svém studiu Propast, kde deska částečně vznikala. Do meditačního transu se dostanete díky "Koloběhu", který definuje zdejší bytí. Na mě z něj padá až lehká deprese. Naopak odlehčeně a rozverně kolekci uzavírá country pecka "Bílý je dým", která vykouzlí úsměv na tváři a navodí chuť snít. Zároveň ale nutí k přemýšlení nad tím, co dalšího rošťák vesmír vymyslí.
Zajímavým pojítkem napříč nahrávkou jsou ptáci - vlastně se jedná o ptačí desku. Do názvu se sice doslova dostal jen opeřenec "Pelikán", motiv ptactva ale prolétá celým albem a zmínka o něm se objevuje hned v několika písních. Spojení "ve vzduchu sup" zazní v "Terencovi", v "Bílý je dým" zase "ptáček křídly zamává", v "Beautiful girl" zní text "neposlouchali jsme ptáky" a ve "Fakin party" pro změnu "ptáci letí".
Dobrá hádanka, která ve mně evokuje osmisměrku z desky "Tady to někde je", kde si posluchači měli přijít sami na její název. Tady to však nebyl záměr - sám autor si motivu všiml až zpětně při poslechu hotového materiálu. Ptactvo ve mně evokuje i svobodu - fiXa zároveň roztáhla tvůrčí křídla.
V písni "Bylo to jistý" se zpívá o červené knihovně. V ní to totiž vždycky dobře dopadne. A stejně skvěle to dopadlo i s touto deskou. Když si vypůjčím pasáž z tohoto songu, bylo to jistý, že úmysly fiXy byly čistý. Album působí typicky neučesaně - stejně jako legendární Márdiho účes, - a právě tohle na obou milujeme.
I po třiceti letech na scéně má tahle kapela stále co nabídnout. Vypsaná fiXa píše všemi barvami dál, aniž by musela sahat po laciných zvýrazňovačích. Každý si v její hudbě najde útočiště pro své chmury. Dobré síly tak provázejí i tento další skvělý fixí počin.]]>
Komentáře