100 %
Něco něco - majonéza
K pravému opaku, tedy ke zpomalení a nadechnutí, vyzývá pouze skladba "dýchej", která funguje jako tolik potřebné zklidnění a...
80 %
Metric - Romanticize The Dive
Metric patří mezi ty výjimečné skupiny, které dokázaly přežít několik hudebních epoch, aniž by ztratily vlastní identitu: od...
70 %
Foo Fighters - Your Favorite Toy
Svět Davea Grohla a Foo Fighters prošel v posledních čtyřech letech nejednou těžkou zkouškou a je s podivem, že při tom všem ještě zbylo...
80 %
Petra Janů - Světla reflektorů
Petru Janů jsem nikdy předtím naživo neviděl, nevěděl jsem proto, co od ní čekat. A ona se s tím vůbec nepárala. I když vystupovala na...
60 %
Tomora - Come Closer
Britský hudebník Tom Rowlands z The Chemical Brothers a oblíbená norská divoženka Aurora se rozhodli spojit síly a vzešel z toho projekt...
90 %
Jessie Ware - Superbloom
Na novince "Superbloom" Jessie Ware nejen navazuje na svou úspěšnou disco éru, ale rozšiřuje ji do podoby konceptuálního světa....
26.08.2013 - 21:04 | Sebadoh
Deska roku?! Dost možná jo!
Říká se, že třetí deska rozhodne. Osobně na tyhle kecy moc nedám, ale pokud je to pravda, tak o budoucnost Defeater nemám nejmenší obavy. Tohle album je zatím nejlepší (a to i obě předchozí jsou vynikající) nahrávkou téhle party. Defeater tu opět produkují svůj typický hardcore středního tempa, kterému se nyní říká moderní hardcore. Oproti předchozím deskám je ale tentokrát přece jenom více agresivnější a řekl bych i více rozkročenější. Celou desku hned na úvod otvírá úžasnej track Bastards, kterej ovšem bledne před ještě lepším trackem druhým - No Shame je famózní song s úžasným gradujícím závěrem. Třetí Hopeless Again se rozjíždí zase jako klasická punkovka, aby v závěru přešla do typickýho Defeater stylu. A takhle bych v chválení Letters Home mohl pokračovat track po tracku... Přesto bych ještě jeden rád vyzdvihl - Bled Out. Jak už je u Defeater dobrým zvykem, poslední track bývá tradičně hodně dlouhý a ve valivým tempu. A ano, i tentokrát se chlapci drží tradice a ze závěrečný vyřvávačky, že "všechno co vidím, je ten hajlzl ve mně" (ústřední motiv téhle desky, který ji jak otvírá, tak nakonec i zavírá) leze mráz po zádech.
Kapela také na Letters Home zachovává další tradici - koncepční album. Děj se opět točí kolem dysfunkční rodiny zničený druhou světovou válkou. A tak zde zase máme témata závislosti, pocitů viny, víry, lásky, ztráty blízkého člověka... Booklet je pěkně vyveden ve formě dopisů z války.
Shrnuto a podtrženo: deska nemá jediný slabý místo, kapela je ve vrcholný formě a já se už téměř měsíc nemůžu hnout od přehrávače.
PS: teď čekám na odpověď od podobně hrajících Verse, ale laťka je tentokrát nastavená kurevsky vysoko.