Jeviště snů

Donor vsadili na novince na určitou teatrálnost. Tu ostatně značí už její přebal, název i koncept, kdy posluchače nahrávkou provází vypravěč v kulisách starého divadla, aby mu odkryl příběhy spjaté právě s ním.

Po navnazujícím intru přichází na řadu devítka skladeb, která se drží v přísném koridoru melodického metalu. "Jeviště snů" je skutečně ryzím žánrovým produktem v tom dobrém i špatném slova smyslu a ocení ho především pravověrní fanoušci.

Nabízí totiž opravdu poctivý hold subžánru, navíc technicky zvládnutý, ať už vokálně Josefem Fritschkou, o jehož pevný hlas se může skupina bez váhání opřít, nebo fungujícím tandemem kytaristů. Navíc umí formace napsat výrazný, chytlavý refrén, jako třeba v písních "Amnesia", "Krysí král" či "Válka se nezmění", a stejně tak i bavit kytarovými nápady v případě pecky "Zrcadlo poznání".

Pocta melodickému metalu, jaký u nás v minulosti valili především Kreyson, má ovšem v jednadvacátém století své limity. Donor se totiž nepouští do žádných zásadnějších experimentů, což by až tak nevadilo, ale alespoň snaha odbočit z notně prošlapaných cest by jim neuškodila, byť třeba jen ve dvou či třech písních. Nahrávku by to osvěžilo a zdravěji diverzifikovalo.

Nicméně žánrových poct je také třeba a Donor tuto disciplínu zvládli dobře. Navíc za zvukem stojí německý kytarista Roland Grapow, člen Masterplan či kdysi Helloween, nyní usazený ve svém studiu na Slovensku, a... číst dále

Oproti svým předchozím dílům si na "Jevišti snů" kapela vyzkoušela také ženské a dětské sbory a velmi dobře si pohrála s různými dalšími aranžemi. S novinkou si dali pánové evidentně záležet a posluchači předložili sympaticky atmosférické album v technicky špičkovém provedení.