The Ecstasy of Saint Theresa - Watching Black

Striktně černobílý vizuál skrývá v tomto případě nahrávku naopak velmi barevnou. Řeči o temnotě, které reakce na tuto desku provázely, mají do jisté míry své opodstatnění, ale já bych spíš řekl, že se tu Jan P. Muchow s Kateřinou Winterovou prostě vydali ještě hlouběji do svého citového univerza a podávají o tom zprávu křehkou, niternou a mnohoznačnou, a tedy i náročnější na poslech. Zpěv Kateřiny Winterové stále rozkvétá do krásy, objevuje nové nuance a polohy, takže věčné srovnávání s Björk už postrádá smysl. Muchow svůj zvukový koncept rovněž rozvíjí, už nezahlcuje celé plochy zlámanými beaty a pazvuky, víc kombinuje a využívá pomlk i kontrastů. Díky tomu různé detaily snáze vyplouvají na povrch a mají více prostoru aby na sebe upozornily.

Hojné a banalitám vzdálené je využití smyčců, některé skladby oplývají živími bicími Marka Klasny a stranou nezůstává ani kytara, takže elektronika s akustickými vstupy hraje opět rovnocennou partii. Nejpřístupnější písní je nepochybně Wrong Time, Wrong Place, v níž Kateřinu Winterovou pěvecky podpoří Václav Havelka, rytmika je nezvykle rovná a úderná a kytara osciluje mezi křehkou lyrikou a rockovým zhrubnutím. Cesta k ostatním trackům už je ale podstatně namáhavější, plná nenápadných hudebních maličkostí, které se nevnucují, ale o to sladší je pak úspěšné napojení na jejich promyšlenou síť.

Takové album jen těžko omrzí. Není plyšově přítulné, ale není ani depresivní nebo zlověstné. Je živoucí, dobrodružné a naléhavé, zvlášť pro ty, kdo se nespokojí s úlohou pasivního přijímače. Nebylo jistě lehké smysluplně navázat na tak silnou nahrávku, jakou bylo Slowthinking, ale takřka nemožné se podařilo a to bez opakování se a bez kompromisů.