Evens - The Odds

24.06.2013 - 21:05  |  kacik

Když v listopadu 2006 vyšla, dnes už předposlední deska amerického dua The Evens, tak fanoušci, kteří je zbožňovali (jako já, jen o pár let později), netušili že na tu třetí budou čekat dlouhých 6 let. Jenže deska, která vyšla loni v listopadu nevznikla z nedostatku materiálu, nápadů nebo práce na jiných projektech. Ve skutečnosti se měl Ian MacKay a Amy Farina zhruba rok po albu Get Evens tolik rádi, že vzniklo úplně něco jiného – zázrak života. A proto se místo nové desky narodil na jaře 2008 malej Carmine Francis a práce na desce The Odds byly odloženy z důvodů (pro rodiče) jistě radostných, až na léto 2012.

Staří Evans jsou zpátky. Kdo by čekal po letech s miminem nějakou vyměklost, posun do klidnějších zákoutí jejich velmi originálního projevu, spletl se. A to setsakramentsky ! Amy do toho řeže se stejnou vervou jako na obou předchozích deskách a Ian svou barytonkou kouzlí jednu silnou melodii za druhou. Dohromady to pojí jejich vzájemně se doplňující hlasy, které působí jistě a čistě jako při starých hitech Mt. Pleasant, All These Guvernors nebo No Money. Za mě palec nahoru.

Jestli budeme čekat na další desku podobně dlouho jako na The Odds, nevadí. My, věrní fanoušci, jsme si zvykli, že The Evens jsou nám věrní úplně stejně.

16.01.2013 - 19:17  |  mikasedlinen

Moje první zkušenost s The Evens. Starší alba zatím neznám, ale tento nedostatek určitě co nejrychleji napravím. Jeden poslech mi trvalo, než jsem si zvykl na úsporný zvuk. Tady opravdu není ani tón navíc, ani jedno klepnutí paličkou, které by tam nemělo být. Další dva mi pak trvalo zvyknout si na písničky samotné. Nejsou to jednoduché halekačky raz dva tři bum čvacht bum čvacht. Chvíli trvá, než se jeden do těch struktur vpraví. A nutno poznamenat, že místy to zní opravdu dost jako Fugazi. Moje žena si dokonce chvíli myslela (při poslechu v autě), že to je album Fugazi, které ještě nezná. Ale takhle to zjednodušit, to by bylo nezodpovědné. Obzvláště songy, ve kterých zpívá sama Amy jsou náladou a celkovým vyzněmím úplně jinde. jednoznačně jedno z příjemných překvapení a pro mě osobně vlastně i objev roku (ano, jáj vím.. až u třetí desky. Ale co no... Někdy se nezadaří.)

12.01.2013 - 18:42  |  Sebadoh

Chcete slyšet poloakustický Fugazi? Pak přesně pro vás je tahle deska, protože některý songy tak kurevsky znějí. Jako takhle, na genialitu Fugazi to sice nemá, ale jinak tahle deska zní zatraceně dobře. Když si navíc uvědomíte, že je vlastně nahraná jen ve dvou lidech a dvou nástrojích, tak musíte uznat ten neskutečnej drajv. Přidáte-li k tomu ještě dostatečně angažovaný texty, vyjde vám z toho hodně povedený album.

Suma sumárum: Ian MacKaye a Amy Farina dokazují, že i ve dvou lidech jde natočit skvělá deska.

PS: když už jsme u těch partnerských kapelách, tak se neubráním přirovnání k The Kills, protože v určitých momentech mi zní zpěv Fariny hodně podobně se zpěvem Alison Mosshart. Nemyslíte, že je to další důvod k pořízení téhle desky?!