The Ex - Catch My Shoe

Výměna frontmana po více jak třicetiletém společném fungování jistě není pro kapelu jako lusknout prsty. Holandští The Ex ale tenhle otřes překonali bez zakolísání. Poté, co Jos Kleij vystupující jako G.W. Sok přehodnotil své umělecké preference ve prospěch psaní a grafiky a v roce 2009 řady souboru opustil, náhrada nebyla daleko. Kolem The Ex se vždycky točil roj spřízněných muzikantů a příležitostných spolupracovníků a zbylí členové z něho vytáhli chlapíka jménem Arnold de Boer, s jehož projektem Zea se dobře znali z pódií. První společná nahrávka Catch My Shoe dokládá jejich šťastnou ruku. De Boer se v kapele rychle aklimatizoval, jeho energický projev a spíš říkanková intonace do hudby The Ex skvěle sedí a navíc, protože ovládá kytaru, klávesy i sampler, sebou jako věno přinesl i instrumentální dovednosti.

Album s kapelou nahrával odborník na kytarový noise Steve Albini a na jeho masivním zvukovém profilu je to znát. Holanďané, známí všemožnými žánrovými odbočkami a etnickými inspiracemi, v tomto případě vsadili na kompaktnost. Pouze ve dvou skladbách (Maybe I Was the Pilot, Cold Weather Is Back) jejich válcující noise-punk-groovy jízdu zdobí trubka spřáteleného italského hráče Roye Paciho. Dojem celistvé hudební hmoty umocňuje i absence basy, kterou Terrie Hessels a Andy Moor kompenzují využitím podladěných barytonových kytar. Na posluchačovy smysly tak často útočí hned tři strunné bestie najednou a jejich riffové přestřelky i hlukařské poryvy podpírají i zvýrazňují spolehlivé bicí Katheriny Bornefeld.

The Ex se dají, podobně jako naši Už jsme doma, zjednodušeně označit za „zalternativnělé“ pankáče. Dravost a špína jejich kořenů jsou v muzice stále přítomny, pouze ve službách promyšlenějších a dobrodružnějších struktur. V provnání právě s UJD a jejich neuroticky přerývanými kompozicemi ale The Ex více pracují s hypnotickým tahem, logičtějšími zlomy a z nich vyplývající gradací. Výsledek je tak intuitivnější, živočišnější, ale podobně drtivý. Zneklidňující, společensky vnímavé texty to jen podtrhují. Jediným odlehčujícím momentem je doprostřed nahrávky příhodně umístěný cover etiopské písně Eoleyo zpívané Katherinou Bornefeld, i ta je ale upravena do plně elektrifikovaného skočného nářezu.

Album Catch My Shoe zkrátka nabízí jen málo příležitostí k vydechnutí, přesto nezavdává důvod k reptání ohledně jednotvárnosti. Proud hudby podlamuje nohy, zároveň je ale dostatečně proměnlivý, aby v něm posluchač neztratil orientaci. Je stržen, unášen, ale ne uvláčen k vyčerpání. Po doznění alba se naopak dostavuje stav nabuzeného rauše. Ruka se pak automaticky sápe po tlačítku repeat.