Hypnos - Heretic Commando - Rise of the New Antikrist

Bruno s Christopherem z naší první a i posmrtně stále nejkultovnější deathmetalové bandy Krabathor vypadali vždy jako dvojice, která se nemůže rozejít. Jenomže cesty života jsou nevyzpytatelné a osud vám často připraví nejedno překvapení, které vždy není v souladu s vaším očekáváním. Když Bruno v roce 1999 oznámil svůj odchod, byla to pro všechny stoupence Krabathor docela brutální rána. Jeho místo obsadil deathmetalový veterán Paul Speckmann, který se přistěhoval z Ameriky na Moravu, což byl zase šok (tentokrát pozitivní) pro všechny fanoušky Detah Strike, Master či Abomination, zatímco Bruno přivedl k životu Hypnost. Po dvou výborných albech – In Blood We Trust (2000) a The Revenge Ride (2001) – plných ryzího, přímočarého, úderného death metalu se na třetím – Rabble Manifesto (2005) – pouštějí do experimentálnějších vod a nutno říci, že to jejich projevu rozhodně svědčí.

Nové album Heretic Commando – Rise Of The New Antichrist, jež vychází po sedmileté pauze, kterou si Bruno vymezil na osobní záležitosti, rozvíjí a prohlubuje směr nastolený posledním albem před jeho odchodem do ústraní. Nečekejte žádnou pekelnou smršť ani přímočarý frontální útok jako na prvních dvou deskách, dnešní Hypnost jsou velice přemýšliví, místy až zádumčiví, potemnělí, atmosféričtí a v jistém smyslu i filozofičtí, což přikládám současné vyzrálosti Brunovy osobnosti, která již v dobách vrcholu Krabathor v sobě nesla nemalý intelektuální potenciál. Ten se postupem času rozvinul a přirozeně promítl do nových skladeb po stránce jak hudební, tak i textové. Na desce převládají spíše střední, místy až pomalá tempa, zároveň si však posluchač užije i dostatek svižných pasáží, které jsou ale protkány důmyslnou technikou – a ani jejich vyšší rychlost jim neubírá na silné atmosféře. Album, jež působivě uzavírá procítěná potemnělá instrumentálka s dominantní „španělkou“ a tlumeným krákáním vran v pozadí, na mě osobně působí jako manifest burcující lidstvo k hlubšímu pohledu do svého nitra a větší přemýšlivosti o smyslu pozemské existence. Jenom ho tentokrát přináší Smrt.

Vyšlo ve Sparku #5/2012.