Lou Reed - The Raven

Natočit další obyčejné písničkové album přišlo asi Reedovi už fádní, tak se vrhnul na povídkový a básnický odkaz věčně inspirujícího Edgara Allan Poea a stvořil koncepční monument na motivy jeho díla. A je rozhodně co poslouchat i když ne vždy jsou dojmy jednoznačně pozitivní. Především je deska formálně hodně široce rozkročená. Najdeme na ní charakteristicky sršatý rock´n´roll s urputným skřehotáním samotného Mistra i velmi intimní chvilky jako třeba citově obnažená Vanishing Act, což jsou polohy nepřekvapující. Pak je tu ale množství slovutných hostí, kteří dostávají i sólový prostor a z nich možná nejvýraznějším vkladem přispěl Antony Hegarty. Tenhle mimoň s neuvěřitelným hlasem kromě nepřeslechnutelných backvokálů nazpíval hodně překopanou verzi slavné Perfect Day (a stokrát lepší než provařená charitativní skrumáž celebrit) a vznikl tak jeden z vrcholů alba.

Willem Dafoe recituje titulního Havrana do mlžného zvukového pozadí, Laurie Anderson si se svým chotěm střihne jímavý duet Call on Me, David Bowie se rozvášňuje v Hop Frog, mluvenými vstupy přispějí další herecké hvězdy Steve Buscemi a Amanda Plummer a výčet externích přispěvatelů ještě pořád není u konce. Střídá se rock, balady, sinatrovský swing, recitativy, a capella zpěvy i instrumentální etudy a celé je to trochu roztříštěné a nakonec - protože těch opravdu skvělých momentů zase tolik není - i únavné. V podstatě jsem rád, že nevlastním speciální dvoudiskovou verzi projektu, protože i takhle je to náročná kláda. Vysoké umělecké ambice Reedovi trochu přerostly přes hlavu, ale mluvit o propadáku by zase bylo nespravedlivé.

další recenze autora najdete na jeho webu music-koment.webgarden.cz