S deskou "Mitgefangen Mitgehangen" navazují Lvmen tam, kde "Heron" posluchače propustil. Jedním z kouzel těchto muzikantů je mimo jiné to, že úplně opustili konvenční pojmenování skladeb. Jako by už od svého debutu vytvářeli jeden hudební celek, který je pouze římsky číslovaný od jedničky až k aktuální čtveřici počínající číslem "XXII". Dělení na alba je ve své podstatě jen formální berličkou, danou i technickými možnostmi média.
"Mitgefangen Mitgegangen" je temnou, valivou skoro-třičtvrtěhodinou, deskou dlouhých celků, které si libují v hypnotických, do temných hlubin posazených riffech. Nejedná se však o žádné náhodné a bezduché skládaní hudebních ploch za sebe a jejich střídaní k divokými výtrysky hardcorové energie. Hudba Lvmen, jak již ostatně tahle parta ukázala dříve, je promyšlená, funkčně pracující s atmosférou a napětím. Má schopnost posluchače táhnout dlouhými, tvrdými, ale zároveň zasněnými plochami a následně je probrat ze snění razantním kopancem absolutní metalové beznaděje, vykřičené do světa v tom největším možném žalu.
Jako je deska "Mitgefangen Mitgehangen" neoddělitelným pokračováním linie nastolené už prvním EP "Lvmen", je i samotná čtveřice jedním kompaktním celkem (jehož vnímání snad přeruší jen otočení LP desky), v němž se stírají hranice mezi skladbami. Ticho nemusí nutně znamenat konec, ticho může být jen přerušením proudu, prostým nádechem před dalším výbuchem energie. Povinnou... číst dále
S deskou "Mitgefangen Mitgehangen" navazují Lvmen tam, kde "Heron" posluchače propustil. Jedním z kouzel těchto muzikantů je mimo jiné to, že úplně opustili konvenční pojmenování skladeb. Jako by už od svého debutu vytvářeli jeden hudební celek, který je pouze římsky číslovaný od jedničky až k aktuální čtveřici počínající číslem "XXII". Dělení na alba je ve své podstatě jen formální berličkou, danou i technickými možnostmi média.
"Mitgefangen Mitgegangen" je temnou, valivou skoro-třičtvrtěhodinou, deskou dlouhých celků, které si libují v hypnotických, do temných hlubin posazených riffech. Nejedná se však o žádné náhodné a bezduché skládaní hudebních ploch za sebe a jejich střídaní k divokými výtrysky hardcorové energie. Hudba Lvmen, jak již ostatně tahle parta ukázala dříve, je promyšlená, funkčně pracující s atmosférou a napětím. Má schopnost posluchače táhnout dlouhými, tvrdými, ale zároveň zasněnými plochami a následně je probrat ze snění razantním kopancem absolutní metalové beznaděje, vykřičené do světa v tom největším možném žalu.
Jako je deska "Mitgefangen Mitgehangen" neoddělitelným pokračováním linie nastolené už prvním EP "Lvmen", je i samotná čtveřice jedním kompaktním celkem (jehož vnímání snad přeruší jen otočení LP desky), v němž se stírají hranice mezi skladbami. Ticho nemusí nutně znamenat konec, ticho může být jen přerušením proudu, prostým nádechem před dalším výbuchem energie. Povinnou součástí hudby Lvmen jsou samply s mluvenými pasážemi. Tentokrát skladbu "XXIV" otevře Josef Kemr coby vůdce loupežnického klanu Kozlíků v úryvku z Vláčilovy "Markety Lazarové" či herec Miroslav Krobot pronášející v úvodu "Mitgefangen Mitgehangen" relativně dlouhý, poetický vančurovský monolog o úloze jedince v šanci změnit lidstvo.
Hudba Lvmen je prosta jakýchkoliv syntezátorových odboček (až na atmosférický úvod), pánové jsou si plně vědomi možností tohoto nástroje. Jemné pasáže hladí, ukolébávají, ty hrubé nemilosrdně trhají vnitřnosti. Celek má silně katarzní efekt: Po tom přelévajícím se proudu, zdánlivě nekonečném, je pak příchod definitivního ticha na konci alba očišťujícím uklidněním, které nechá posluchače jen němě sedět. Těžko budou Lvmen někdy nějakým mainstreamem. (Díky bohu!) Jejich pozice na naší alternativní scéně je však jistá a po albu "Mitgefangen Mitgehangen", zdá se, i nadále neotřesitelná.
87.50%
74.14%
83.42%
Komentáře