Na otázku z úvodu je jednoduchá odpověď - nenastoluje. Těžko ovšem rozhodnout, zda je to dobře, nebo špatně. Na "Heaven Upside Down" se Manson, samozřejmě poučen minulými roky, vrací ke svému nejslavnějšímu období z druhé poloviny devadesátých let. K industriálně špinavému, grotesknímu albu "Antichrist Superstar" to má stále dost daleko, přece jen Manson trochu zestárnul a možná i zmoudřel, šok už není jeho primární zbraní. Spíše jsme někde u "Mechanical Animals", u temného industriálního rocku s metalovými výlety, ostře kritické hudby s charakteristickým zpěvákovým projevem.
Marilyn Manson ve verzi 2017 už nemá zapotřebí šokovat svou hudbou nebo vzhledem. Bohatě mu stačí být nespoutaným kritikem současného světa, androgynní figurou, která sama sebe vyděluje mimo běžný mainstream - a kontroverze přijde sama. Jako by nyní Manson už jen lehounce popichoval, když se pouští do svých oblíbených témat, jako je náboženství ("Say10", "Jesus Crisis"), vládnoucí garnitura ("We Know Where You Fucking Live") nebo společnost obecně ("Saturnalia").
Ale nebojí se vyzkoušet si ani romantiku - a ta v "Kill4You" vlastně není tak zvrácená nebo pokroucená, jak by se možná dalo od tohoto bledého gentlemana, libujícího si v ledajaké perverzi, očekávat. Ostatně, i Manson stárne, a jak nám na svém (zatím) posledním albu připomněli Mansonovi němečtí kamarádi Rammstein, láska je tu pro všechny. Svoji kritickou litanii halí do oparu zašpiněných, zkreslených... číst dále
Na otázku z úvodu je jednoduchá odpověď - nenastoluje. Těžko ovšem rozhodnout, zda je to dobře, nebo špatně. Na "Heaven Upside Down" se Manson, samozřejmě poučen minulými roky, vrací ke svému nejslavnějšímu období z druhé poloviny devadesátých let. K industriálně špinavému, grotesknímu albu "Antichrist Superstar" to má stále dost daleko, přece jen Manson trochu zestárnul a možná i zmoudřel, šok už není jeho primární zbraní. Spíše jsme někde u "Mechanical Animals", u temného industriálního rocku s metalovými výlety, ostře kritické hudby s charakteristickým zpěvákovým projevem.
Marilyn Manson ve verzi 2017 už nemá zapotřebí šokovat svou hudbou nebo vzhledem. Bohatě mu stačí být nespoutaným kritikem současného světa, androgynní figurou, která sama sebe vyděluje mimo běžný mainstream - a kontroverze přijde sama. Jako by nyní Manson už jen lehounce popichoval, když se pouští do svých oblíbených témat, jako je náboženství ("Say10", "Jesus Crisis"), vládnoucí garnitura ("We Know Where You Fucking Live") nebo společnost obecně ("Saturnalia").
Ale nebojí se vyzkoušet si ani romantiku - a ta v "Kill4You" vlastně není tak zvrácená nebo pokroucená, jak by se možná dalo od tohoto bledého gentlemana, libujícího si v ledajaké perverzi, očekávat. Ostatně, i Manson stárne, a jak nám na svém (zatím) posledním albu připomněli Mansonovi němečtí kamarádi Rammstein, láska je tu pro všechny. Svoji kritickou litanii halí do oparu zašpiněných, zkreslených kytar, elektronických pazvuků a pravidelné, tanečně-rockové rytamiky. Příjemným osvěžením jsou pak vzdálené ozvěny "The Pale Emperor", který ukázal, že čistá kytara nemusí být zlem. Jako celek to drží pohromadě, "Heaven Upside Down" utíká bez zádrhelů kupředu a baví i při opakovaném poslechu.
Po předchozí desce je novinková kolekce možná až šokem, jak moc typický Manson to vlastně je. A sám se nemůžu rozhodnout, jestli je to pozitivum, nebo nikoliv. Tady je všechno na svém místě a že se jedná o Mansona, se neomylně pozná po několika taktech. Jenže posledně ukázal, že dovede hudebně zabrousit i do jiných vod - a i ty mu celkem sedí. "Heaven Upside Down" tak možná pomyslně dojíždí právě na svoji typičnost a hru na jistotu. Pozitivní na druhou stranu je, že Marilyn Manson je stále poměrně při síle a nevypadá to, že by chtěl v nejbližší době vyklízet svou pozici.
- listopadu vystoupí Manson na koncertě v Praze. Lístky, už ale jen na sezení, koupíte třeba zde.
Komentáře