Mice Parade - Bem-Vinda Vontade

Duší i tělem Mice Parade je multiinstrumentalista Adam Pierce, jinak též šéf zajímavého newyorského labelu a distribuční společnosti Bubble Core. Stejně jako v minulosti si i na desce nazvané Bem-Vinda Vontade s nahráním většiny instrumentů vystačil sám, ale stejně tak došlo i drobnou výpomoc hostů, víceméně opět na stejných persón z úspěšného předchozího alba. Potěší zejména křehký a něžný hlásek Kristin-Anna Valtysdóttir (múm), za bicí tu a tam zasedal Doug Scharin, člen kupříkladu na indie scéně respektových June of 44 či Codeine a přispěl také Dylan Cristy z výborných Dylan Group, se kterými hrává i Adam.

Bem-Vinda Vontade s jistotou kráčí ve stopách svoji předchůdkyně Obrigado Saudade, na které - zdá se že definitivně - Adam ku vlastnímu prospěchu opustil experimentálněji laděné mnohaminutové kompozice a vystřídal je přece jen písňové formě bližšími strukturami. Pilíře jeho rukopisu jsou už ale léta stejné - stojí na důmyslné hře na bicí a vitálním toku brilatních motivů akustické i elektrické kytary, živeném hned z několika žánrových pramenů. A jako zdatný příslušník post rockového cechu je se střídmostí, vkusem a nemalým citem pro překvapení dekoruje jak akustickými pentlemi (akordeon, xylofon), tak klávesových krajkovím.

Na albu se silnou sugestivní atmosférou se hledá pomyslný vrchol jen s obtížemi. Je jím působivá Night Wave s duetem Adama a Kristin Anny a múmovským akordeonem či ambientně-hlukařská Passing & Galloping? Nebo Waterslide, na startovní čáře s malebnými "japonskými motivy", středu s postalserviceovskými syntíky a až shoagazerským finále. Anebo snad indie rocková The Boat Room s náladotvornými intermezzy? Ale kdepak, každá z devíti výsečí melodickými povidly z obou stran pomazaného koláče chutná vskutku královsky. Pro gurmány elektroakustického post-folk/rocku lahůdka.