Peter Lipa už docela dost za sebou a na československé scéně se řadil k etablovaným jménům. První velké uznání získal s bluesovými Blues Five, dlouhodobě spolupracoval s Revival Jazz Band, společně s Lubošem Andrštem se s Lipa-Andršt Blues Bandem postarali o pravděpodobně první bluesové album v Československu - "Blues z lipového dřeva" vyšlo v roce 1983 a dodnes zůstává vynikající - a organizoval také festival Bratislavské jazzové dni.
Každopádně v roce 1983, kdy se "Neúprosné ráno" začalo natáčet, už byl Lipa vyzrálou pěveckou osobností, která si své vlastní album zasloužila. O tom, že si to uvědomovali i ti, kdož z vyhřátých kanceláří řídili běh domácí kultury, svědčí i skutečnost, že nahrávka vznikla také v anglické exportní verzi vydané pod názvem "Moanin'". Jistě by bylo fajn mít obě varianty u sebe, každopádně v reedici vyšla pouze ta slovenská.
Do studia si umělec pozval řadu výrazných hudebních osobností z obou stran socialistické republiky. Na natáčení se tak objevili například hráči na klávesové nástroje Peter Breiner nebo Emil Viklický, baskytarista Vladimír "Guma" Kulhánek, bubeník Cyril Zeleňák, trumpetista Juraj Lehotský nebo saxofonista Karol Lago.
Repertoár je skutečně profilový a tedy i průřezový. Lipův jedinečný hlas a moderně znějící band propojují do slovenštiny přetextované jazzové standardy ("Neúprosné ráno"), skladbu The Beatles ("Piseň o jednej piesni") nebo Raye Charlese ("Ja chcem byť dnes iba... číst dále
Peter Lipa už docela dost za sebou a na československé scéně se řadil k etablovaným jménům. První velké uznání získal s bluesovými Blues Five, dlouhodobě spolupracoval s Revival Jazz Band, společně s Lubošem Andrštem se s Lipa-Andršt Blues Bandem postarali o pravděpodobně první bluesové album v Československu - "Blues z lipového dřeva" vyšlo v roce 1983 a dodnes zůstává vynikající - a organizoval také festival Bratislavské jazzové dni.
Každopádně v roce 1983, kdy se "Neúprosné ráno" začalo natáčet, už byl Lipa vyzrálou pěveckou osobností, která si své vlastní album zasloužila. O tom, že si to uvědomovali i ti, kdož z vyhřátých kanceláří řídili běh domácí kultury, svědčí i skutečnost, že nahrávka vznikla také v anglické exportní verzi vydané pod názvem "Moanin'". Jistě by bylo fajn mít obě varianty u sebe, každopádně v reedici vyšla pouze ta slovenská.
Do studia si umělec pozval řadu výrazných hudebních osobností z obou stran socialistické republiky. Na natáčení se tak objevili například hráči na klávesové nástroje Peter Breiner nebo Emil Viklický, baskytarista Vladimír "Guma" Kulhánek, bubeník Cyril Zeleňák, trumpetista Juraj Lehotský nebo saxofonista Karol Lago.
Repertoár je skutečně profilový a tedy i průřezový. Lipův jedinečný hlas a moderně znějící band propojují do slovenštiny přetextované jazzové standardy ("Neúprosné ráno"), skladbu The Beatles ("Piseň o jednej piesni") nebo Raye Charlese ("Ja chcem byť dnes iba tvoj"). Najdeme tu autorské kusy Emila Viklického i texty Milana Lasici.
Všechno do sebe hladce zapadá a drží pohromadě. Aranžérsky výborně vymyšlené kusy - pouze na doprovodu bezpražcové basy postavená "Kamarátka samota", klavírní "Deň po láske" - střídají ty zvukově bohatší, například hravá "Samba na jednom tóne".
Kapela přirozeně krouží mezi soudobým fusion jazzem a popovějšími přístupy, hlavní prostor ale nechává zpěvákovi. A on dokazuje, proč patřil a stále patří ke špičce. Procítěnost, nadhled, schopnost proměnit hlas v hudební nástroj, symbioticky srůst s hudbou a písní samotnou.
Jak už se stalo tradicí, i "Neúprosné ráno" prošlo pro nové vydání remasteringem. A jakkoliv to v řadě případů starších domácích nahrávek bylo ku prospěchu, tady si tím nejsem tak úplně jistý. Původní verze vydavatelství Opus působila jaksi jasněji, světleji, měkčeji, zpěv Petera Lipy stál v centru dění.
Nový remaster tuto vzdálenost mezi sólistou a doprovodným bandem zkrátil, více sevřel. Verze 2025 tak působí mnohem temněji, zavřeněji a snad i vážněji. Nemění to ale nic na tom, že se podařilo nahrát výrazný materiál, který bez problémů funguje i v novém tisíciletí.
"Neúprosné ráno" vyniká stylovou barevností, ukazuje již hotovou pěveckou osobnost. Pro diskografii Petera Lipy šlo o zásadní dílo - přece jen debut, jakkoliv opožděný - a stejně tak výrazný titul představovalo toto album pro československý jazz. Dostatečně dobré důvody, proč jej vrátit zpět na černou desku, kam patří.]]>
80.00%
80.00%
60.00%
Komentáře