Pokáč - Antarktida

Při jejím poslechu rozhodně neumrznete, ba naopak - tváře vám roztají smíchem pod tíhou navozené dobré nálady, kterou na vás přenesou písně. Těch je na albu úctyhodná šestnáctka. Přitom každá je jinak laděná, a to jak hudebně, tak tematicky.

Pro mě je Pokáč hitmaker mé generace, tedy třicátníků. A nejenom jich. Dá se říct, že převzal otěže po Xindlovi X. I přes tu spoustu songů, které chrlí v rámci svých rychlovek jednoho nejmenovaného mainstreamovaného rádia, jede jeho talent na plné obrátky. Je studnicí nápadů, které čerpá z banálních situací obyčejného života. Dalším zdrojem jeho inspirace je to, co zrovna hýbe společností.

Nelze ho nemilovat (nebo aspoň já nevím o nikom, kdo by ho nemusel). Je to, s nadsázkou řečeno, takový kluk odvedle. Což je cítit i ze skladeb, jejichž příběhy prožíváte s ním a ztotožňujete se s nimi. Přímočaré texty pohladí svojí laskavostí, slovními hříčkami, ale především humorem, jemuž rozumějí všichni napříč generacemi. Někomu mohou připadat dětinské, ale zdání klame.

Pro písničkáře je to již třetí řadovka. Zatím dodržuje dvouleté cykly, zajímavostí navíc je, že všechna alba vyšla v druhé polovině května ("Vlasy" v roce 2017, "Úplně levej" v roce 2019).

Na novince, jejíž název je tradičně odvozen podle jedné písničky z tracklistu, opět navázal na spolupráci s producentem Honzou Balcárkem (aka Johny Rainbow, Light & Love). Oproti minulé kolekci, na níž se nacházely čtyři duety, tady najdeme pouze "I když jsme plešatý" s Aničkou Slováčkovou. Výtěžek z prodeje tohoto singlu šel mimo jiné na dobročinné účely - nazpívali ho v době, kdy interpretka bojovala s rakovinou. Vtipně odlehčuje stav, který prožívala, a zároveň odkazuje i na fakt nebujné kštice autora. Jedná se o velmi křehkou záležitost, v níž jejich vlasy, ale i hlasy krásně ladí.

Na co by se nemělo zapomínat, je velmi povedený sněhobílý obal, který jako vždy vytvořila výtvarnice Alžběta Göbelová. Jeho středobodem je tučňáček v kraťasech, v jedné ruce drží drink, v druhé ukulele. "Vlasy" byly na tmavě červeném podkladu, "Úplně levej" byl laděn do modré, a když si připočtu tento bílý, tak mi to dává dohromady národní trikoloru, což určitě nebyl autorův (ani autorčin) záměr, ale já jsem si skrytý význam našla. Ostatně dalo by se říci, že Pokáč je hrdý patriot, který si rád hraje s češtinou, má rád zdejší všudypřítomný humor, zároveň v sobě nese zdejší písničkářské tradice.

Songy vznikly převážně v letech 2019 a 2020 a odrážejí se v nich témata, která hudebníka v ten moment zasáhla. Jedinou letošní výjimkou je "Tak tě tu vítám", ukolébavka hrdě oslavující jeho otcovství. O tom, že bude otec, nedával Pokáč vědět médiím ani sociálním sítím. Opačný přístup popisuje ve skladbě "Děti", ve které si všímá, že se všichni na uvedených médií chlubí, jak jsou těhotní a jak jejich dítka rostou, jako kdyby se tak nedělo i bez toho.

Loňský rok byl jiný, svět se točil kolem pandemie. Pokorný se toho dotknul v písních "Jsem pozitivní", ve které popisuje, kdy je dobré být negativní, dále v rozjuchané "Nešahej na mě", která nabádá k dodržování požadovaného odstupu, a v posmutnělé sváteční baladě "Anděl", ve které vzpomíná na doby, kdy ještě vánoční trhy nezely prázdnotou a všude byly spousty lidí a věcí.

Ještě než začalo šílenství kolem pandemie, řešila se ekologie. Tu si bere na paškál v "Antarktidě" o globálním oteplování a v "Pláži", kde zpívá o procházce, během které zakopáváte o všudypřítomné odpadky.

V těchto dnech probíhá mistrovství světa v ledním hokeji. K tomu si můžete pustit dva roky starou (písničkářovu hymnu) "Když je hokej lední" ("tak si k telce sedni"). Během přenosu v televizi na vás může vyskočit reklama na jeden nejmenovaný internetový obchod prezentující se vlezlou zelenou postavičkou. Asi nejsem jediná, koho už její hlas a přítomnost irituje, snad proto na její podporu vznikla utěšující "Chudák Alzák".

Vztahy a rozdíly mezi ženským a mužským pokolením řeší "Holky to objektivně lehčí maj" (myslím si teda pravý opak, chlapi to vidí moc jednoduše - pozn. aut.), skočná "Cowboy" vysvětlující rozdíly mezi městským klukem a holkou z vesnice, ve které zpěvákovo jódlování trefně doprovází banjo. V závěru klipové verze prvně jmenované se ozve frontman Chinaski Michal Malátný, aby Pokornému zazpíval přetextovanou "Kláru", jak se apeluje během písně. Zklamání v lásce řeší "Dej mi pusu", v níž autor lobuje za další šanci, respektive vysvětluje, že on je, milé dámy, tím mužem vašeho života.

"Kabinka" popisuje (dejme tomu) jednorázovku, jak by k ní mohlo dojít a co se jí dá zhatit. Lidskou lenost a pohodlnost, kdy se kolikrát na něco ptáme, aniž bychom použili internet, komentuje v "To si na googlu vyhledejte". "Lék na bolest duše" je symbolicky o hudbě, s čímž naprosto souhlasím.

Pokáč je vtipný a svůj nejen ve svých písních. V bookletu třeba píše: "Moc ti děkuji za zakoupení tohohle alba, snad tě bude bavit. A jestli ne, tak to, prosím, nikomu neříkej." A mě to baví, tak to říkám, respektive o tom píšu a dávám to jako svůj tip k poslechu, pokud toužíte po laskavém humoru a oddechovce.