Priessnitz postupně transformovali v kytarové melancholiky, prezentovali se jako temní gotičtí rozervanci z Jeseníků. Tamní hluboké lesy zakryté tajemnou mlhou, syrovost mystických hor protkaných příběhy, krása snoubená se strašidelností - to vše se do hudby této formace hluboce propsalo.
A už tehdy hudební publicisté o Priessnitz psali jako o gotickém rocku. Specifickém, pevně zakořeněném ve svém prostředí, přirozeně neopsaném. Taková jsou první tři alba - debut "Freiwaldau", "Nebel" a "Hexe". Všechna je stihli do roku 1994. Pak došlo k útlumu činnosti a návrat s počinem "Stereo" v roce 1996 přinesl novou tvář skupiny - méně temnou, písničkovější. To už se ale jedná o jiný příběh.
Každopádně "Nebel" je deska již hotové kapely, které se velmi rychle podařilo vybrousit vlastní, na první dobrou rozpoznatelný zvuk. Pořád tu najdeme jakousi punkovou neomalenost, snad chladnoucí stopy Chlapů z práce, tedy předchozí formace zpěváka a textaře Jaromíra Švejdíka a kytaristy Petra Kružíka.
Na druhou stranu, tlak vrstev kytar a hutných basových linek tu čeří pro výraz Priessnitz tak charakteristické melodické vyhrávky. Dvanáctka skladeb se topí v příjemné mlze a osciluje mezi tvrdostí a zasněností, nahrávce samotné se daří budovat sevřenou atmosféru, která drží posluchače v pozornosti.
Na prvních řadovkách Priessnitz si Jaromír Švejdík našel textovou polohu člověka rozervaného mezi vnějškovou drsností a vnitřní nejistotou. Úvodní "Hory"... číst dále
Priessnitz postupně transformovali v kytarové melancholiky, prezentovali se jako temní gotičtí rozervanci z Jeseníků. Tamní hluboké lesy zakryté tajemnou mlhou, syrovost mystických hor protkaných příběhy, krása snoubená se strašidelností - to vše se do hudby této formace hluboce propsalo.
A už tehdy hudební publicisté o Priessnitz psali jako o gotickém rocku. Specifickém, pevně zakořeněném ve svém prostředí, přirozeně neopsaném. Taková jsou první tři alba - debut "Freiwaldau", "Nebel" a "Hexe". Všechna je stihli do roku 1994. Pak došlo k útlumu činnosti a návrat s počinem "Stereo" v roce 1996 přinesl novou tvář skupiny - méně temnou, písničkovější. To už se ale jedná o jiný příběh.
Každopádně "Nebel" je deska již hotové kapely, které se velmi rychle podařilo vybrousit vlastní, na první dobrou rozpoznatelný zvuk. Pořád tu najdeme jakousi punkovou neomalenost, snad chladnoucí stopy Chlapů z práce, tedy předchozí formace zpěváka a textaře Jaromíra Švejdíka a kytaristy Petra Kružíka.
Na druhou stranu, tlak vrstev kytar a hutných basových linek tu čeří pro výraz Priessnitz tak charakteristické melodické vyhrávky. Dvanáctka skladeb se topí v příjemné mlze a osciluje mezi tvrdostí a zasněností, nahrávce samotné se daří budovat sevřenou atmosféru, která drží posluchače v pozornosti.
Na prvních řadovkách Priessnitz si Jaromír Švejdík našel textovou polohu člověka rozervaného mezi vnějškovou drsností a vnitřní nejistotou. Úvodní "Hory" zaplňuje v textu řadou otázek ("Jako bych už to jednou zažil / Jako bych tu kdysi byl") uprostřed povědomé horské krajiny, "Potichu" je plná obav, "Ach jó" tematizuje samotu.
Klasické koncertní kusy "Nacht und Nebel" a "Divoká a chladná" nasycují temné lyrické obrazy a i ty písně, ve kterých lze číst jistou milostnou linku - typově například "Pojď" a "Dotkni se mě" - v sobě mají, dílem textem, dílem pěveckým podáním, jakýsi až nebezpečný či děsivě vychýlený podtext. Tak temný, jako na trojici gotických studiovek už Švejdík nikdy nebyl.
Vinylová verze využila remaster Dana Václavka připravený pro vydání v roce 2003, z téže podoby vychází také obal, který se od poněkud barevnější varianty původního vydání alba rovněž liší. Zvuk aktuální vinylové edice mírně akcentuje hutnou stránku věci a jakousi gotickou šťavnatost, v níž se může posluchač příjemně utopit.
Deska "Nebel", jeden z výrazných střípků domácí porevoluční hudební historie, se v současné době nenachází na streamovacích službách ani v digitální distribuci. V omezené míře se dá po e-shopech vyhrabat na CD, každopádně vinyl přináší velmi vítané zlepšení její dostupnosti. Navíc v graficky i zvukově vydařené podobě. Priessnitz se v čase proměnili, toto dílo však zůstává jedním z vrcholů jejich povážlivě vyrovnané diskografie. A ani po letech se na tom nic nezměnilo.]]>
Komentáře