Bylo jaro roku 1991 a Bobby Gillespie se hádal s Alanem McGeem, majitelem Creation Records, o tom, jaká skladba vyjde jako další singl Primal Scream. Zatímco Gillespie chtěl "Don't Fight It, Feel It", ve které zpívá málo známá zpěvačka Denise Johnson, McGee chtěl spíš něco, v čem zpívá Gillespie. "Ser na to," odsekl mu Gillespie. "Primal Scream nejsou obyčejná kapela. Jsme něco jako Parliament nebo Funkadelic - producentský tým s hosty." McGee si sice nakonec prosadil svoje, ale tahle hádka shrnuje nejen to, proč bylo album "Screamadelica" radikální záležitostí v roce 1991, ale proč ohromuje i po dvaceti letech od svého vydání - jde totiž především o projekt. O hodně podařený projekt!
Primal Scream si za dobu své existence vypěstovali pověst těžko zařaditelné skupiny. Ten, kdo rád škatulkuje, má v tomto případě smůlu, protože tahle kapela prošla tolika stylovými proměnami, že je to nemožné. Začínala na jungle popu a přes acid house, dub, noise rock a industrial se dostala až k poměrně svéráznému pojetí indie rocku. Nejdůležitější ale byl přelom, kdy se z formace, která kopírovala The Byrds a The Stoogies, stala ikona, která měla nemalý efekt na britskou rave scénu. Pro tu album "Screamadelica" znamenalo to samé, co "Nevermind" pro scénu rockovou. Ale stejně jako je těžké zařadit kapelu, je těžké zaškatulkovat její přelomovou desku. Není náhoda, že tenhle mix acid housu, techna, gospelu, psychedelie a rocku získal první Mercury Prize a v žebříčku nejlepších... číst dále
Bylo jaro roku 1991 a Bobby Gillespie se hádal s Alanem McGeem, majitelem Creation Records, o tom, jaká skladba vyjde jako další singl Primal Scream. Zatímco Gillespie chtěl "Don't Fight It, Feel It", ve které zpívá málo známá zpěvačka Denise Johnson, McGee chtěl spíš něco, v čem zpívá Gillespie. "Ser na to," odsekl mu Gillespie. "Primal Scream nejsou obyčejná kapela. Jsme něco jako Parliament nebo Funkadelic - producentský tým s hosty." McGee si sice nakonec prosadil svoje, ale tahle hádka shrnuje nejen to, proč bylo album "Screamadelica" radikální záležitostí v roce 1991, ale proč ohromuje i po dvaceti letech od svého vydání - jde totiž především o projekt. O hodně podařený projekt!
Primal Scream si za dobu své existence vypěstovali pověst těžko zařaditelné skupiny. Ten, kdo rád škatulkuje, má v tomto případě smůlu, protože tahle kapela prošla tolika stylovými proměnami, že je to nemožné. Začínala na jungle popu a přes acid house, dub, noise rock a industrial se dostala až k poměrně svéráznému pojetí indie rocku. Nejdůležitější ale byl přelom, kdy se z formace, která kopírovala The Byrds a The Stoogies, stala ikona, která měla nemalý efekt na britskou rave scénu. Pro tu album "Screamadelica" znamenalo to samé, co "Nevermind" pro scénu rockovou. Ale stejně jako je těžké zařadit kapelu, je těžké zaškatulkovat její přelomovou desku. Není náhoda, že tenhle mix acid housu, techna, gospelu, psychedelie a rocku získal první Mercury Prize a v žebříčku nejlepších alb devadesátých let obsazuje nejvyšší příčky.
Před vydáním "Screamadelicy", byli Primal Scream obyčejnou kapelou a vydali dvě desky, které měly mizerný ohlas. Byla to ale druhá eponymní nahrávka, která přinesla song "I'm Losing More Than I'll Ever Have". Tuhle píseň se skupina rozhodla nabídnout producentovi Andrewovi Weatherallovi, aby ji zremixoval. Ten sice měl s remixováním minimum zkušeností, ale chtěl to zkusit, protože hudba Primal Scream se mu líbila. Do skladby přidal sampl z filmu "Divocí andělé" s Peterem Fondou, vytáhl basovou linku a piano z původní nahrávky, na to přidal drum-beat a nový singl "Loaded" byl na světě. Od toho momentu bylo jasné, že kapela se na další desce bude ubírat novým směrem. A Andrew Weatherall se nakonec producentsky podílel na sedmi z jedenácti skladeb na "Screamadelice". Po vydání následujícího alba "Give Out But Don't Give Up" dokonce nespokojení kritici odebrali zásluhy kapele a přidělili je Weatherallovi. Ten sice kapele dodal odvahu experimentovat a zkoušet, co ji jen napadne, ale samotné skladby napsali sami členové kapely Bobby Gillespie, Andrew Innes a Robert Young, a klíčové momenty ve skladbě "Loaded" (dechy, basová linka) jsou dokonce přímo od kapely.
Sběratelská edice
Pokud nemáte hluboko do kapsy a potrpíte si na sběratelské edice, pak sáhněte po "Screamadelica - 20th Anniversary Limited Collector's Edition". Tahle kolekce obsahuje kromě remasterovaného alba na CD a LP a "Dixie-Narco EP" také CD s koncertem "Live In L.A., 1992" z Hollywood Palladium, CD "Screamadelica Mixes" s remixy, DVD s dokumentem "The Making Of Screamadelica", tričko, padesátistránkovou knihu a slipmat.
Nahrávku otevírá gospelově laděná "Movin' On Up", která se nejen hudebně, ale i textově obrací zády k předchozí tvorbě ("I was blind, now I can see"). I přesto jde strukturově o nejvíce konvenční song na desce. Na ten navazuje "Slip Inside This House", jediná nepůvodní věc na albu. Skladba, která zní, jako byste spojili psychedelii s italo-housem, je původně od kapely 13th Floor Elevators. Následující, již zmíněná "Don't Fight It, Feel It", se drží italo-housového stylu. Pak je tady remix "Higher Than The Sun" od The Orb, jeden z nejvíc šokujících singlů devadesátých let, který skvěle evokuje stav, kdy je mysl pod vlivem hodně silných halucinogenních drog.
Vyklidněná instrumentálka "Inner Flight" samplující Briana Ena vpluje do skladby "Come Together", nejdelšího tracku na albu vůbec, ve které je Gillespie nahrazen americkým aktivistou Jessiem Jacksonem mluvícím k davu na festivalu Wattstax v roce 1972. Následuje singl "Loaded" a po něm se vrací Gillespie, který se svěřuje se svými pocity ve dvojici balad "Damaged" ("I'd never felt that way again") a "I'm Coming Down" ("I can't face the dawn"). "Higher Than The Sun" se poté opakuje ve verzi "A Dub Symphony In Two Parts" s basovou linkou od Jaha Wobbleho (hrál například v Public Image Limited). Kolekci zakončuje psychedelická ukolébavka "Shine Like Stars".
© allmusic.comJen málo nahrávek je natolik převratných, že si svůj status udrží i s delším odstupem. "Screamadelica" taková je. Nechce se tomu ani věřit, že od původního vydání uplynulo už dvacet let. Primal Scream za tu dobu ušli dlouhou cestu, a přestože "Screamadelica" bude navždy v jejich diskografii tou nejzásadnější položkou, dokázali ohromit hudební svět ještě několikrát ("Vanishing Point", "XTRMNTR").
K novému vydání alba je přiložené také EP "Dixie-Narco", které obsahuje kromě singlu "Movin' On Up" tři další songy včetně skladby "Screamadelica", která na žádném jiném albu zatím oficiálně nevyšla. To je všechno - sice žádné další bonusy, ale i bez nich si reedice zaslouží absolutní hodnocení. Tohle je klasika, kterou by si každý měl povinně alespoň jednou za život poslechnout.
70.00%
74.55%
75.00%
Komentáře