Rachid Taha - Diwan 2

Pro úspěšnou symbiózu alžírského raï, taneční hudby a rocku udělal Rachid Taha na albech Made in Medina a Tékitoi víc než dost. A tak, snad aby si ujasnil, kudy se bude ubírat dál, udělal krůček zpět a navázal na svojí průlomovou desku Diwan z roku 1998. Na ní vzdal hold hudebnímu dědictví své původní domoviny, když klasické alžírské písně interpretoval za převážně akustického doprovodu, jen s decentním modernizačním posuvem.

Stejný postup zvolil i na druhém dílu, přesto má jeho "the great algerian songbook" tentokrát trochu jiné vyznění. Nenajdeme na nich takové množství energických a zpěvných hitů, celková nálada je usazenější, s větším sklonem k melancholii. Takových jednoznačně chytlavých kusů jako byly Ida, Menfi a především Ya Rayah se tu nedočkáme. Posledně jmenovaná je dodnes Rachidovým největším hitem a tak příliš nepřekvapí, že i na druhém Diwanu sáhl do zpěvníku jejího autora Dahmane el Harrachiho, a to hned dvakrát (Kifache Rah, Maydoum). V dalších dvou případech přitakává i své současné vlasti a oba francouzsky zpívané songy Ecoute Moi Camarade a Agatha se staly i pilotními singly alba. A rovněž dvě jsou jeho vlastní kompozice, Josephine a Ah Mon Amour, z nichž ta druhá připomíná způsobem gradace asi nejvíc věci z Made in Medina.

Programovaných doplňků se Rachid Taha s věrným spolupracovníkem Stevem Hillagem ani tentokrát úplně nevzdali, ale tradiční nástroje mají samozřejmě dominantní postavení. Vedle oudu, qanunu nebo flétny ney zaslechneme v písni Agatha i západoafrickou koru a velký prostor dostávají i hutné smyčcové party souboru The Cairo String Ensemble. Ten není jediným styčným bodem s egyptskou hudbou, protože závěrečná Ghanni Li Shwaya pochází z repertoáru legendární star tamější pop music, zpěvačky Umm Kulthum. S rodinným hudebním stříbrem zachází Rachid Taha opět bez přepjaté uctivosti, a přece šetrně a uznale. I přes absenci hitových záchytných bodů má Diwan 2 hodně co nabídnout a představuje zpěváka v možná méně rebelské, ale pořád velmi přitažlivé poloze.