Radůza - Muž s bílým psem

Na svých minulých albech se Radůza poklonila Matce Zemi ("Gaia"), nahrála filmový soundtrack ke snímku "Tenkrát v ráji" nebo dala dohromady skladby spojené tématem války pod názvem "Marathon - příběh běžce". Loni se připomněla vánoční deskou "Studna v poušti" a svou schopnost přemýšlet v celistvých útvarech dokazuje i nyní. "Muž s bílým psem", to je cesta na Divoký západ, do říše indiánů. Cesta plná dobrodružství, poutavých příběhů a výtečné hudby.

I při zpěvaččině tvůrčí plodnosti jde totiž o jednu z nejzdařilejších nahrávek, jaké dosud připravila. Šestnáctkou skladeb, která je poctou trampům, autorům indiánských knížek a jejím rodičům, se line příběh Johna Wooda - chlapce, u jehož narození stáli dva bílí vlci. Autorka v nich bez kýče a křeče připomíná koloběh životního cyklu. A přičteme-li k tomu její literární um, můžete si být jisti, že vás deska nenechá chladnými.

Radůza zpívá o přátelství ("Zvedni na pozdrav ruku"), bezstarostnosti dětství ("Ben Joe" interpretovaný chlapcem Šimonem Králem), obyčejném lidském veselí ("U starý Mary"), odvaze ("Tainkwa") i o tom, jak nakonec v dospělosti dáváme v mnohém za pravdu svým rodičům ("Táta pravdu měl"). A hodně o smrti. Není divu, sama přišla relativně nedávno o oba rodiče, kteří ji právě k trampingu přivedli. Ve svých skladbách se zamýšlí nad její neodvratností ("Kde nebe si kleká") i nad tím, co po nás zůstane ("Kéž vrátí se z hor"). Obzvlášť působivě vyznívá píseň "Někdy nastane čas", ve které zdůrazňuje, že "je čas nechat jít toho, kdo konec cesty našel, kvůli nám čas pozpátku nepoběží". A také že "je čas se vším se smířit a žít".

Není to však jen sympatická slovní prostota, ponechávající jednotlivým sdělením jejich význam bez zbytečného dramatizování, která zaujme. Také hudebně jde o mimořádně vydařenou práci. Dočkáme se dojemných balad, příjemně plynoucích melodií, kytarových vybrnkávaček i skočné tancovačky. Převažují typické folkové a countryové nástroje, jako jsou kytara, banjo nebo harmonika, ale místy si aranže berou třeba i z jazzu či blues. Interpretka kromě svých osvědčených spolupracovníků zapojila například jazzového kontrabasistu Jaromíra Honzáka nebo pianistu Jana Steindörfera, ale i běloruského akordeonistu Alexandera Yasinského. Vedle autorských skladeb jsou na albu ještě dva tradicionály - "Shenandoah" a "Tam za cukrovou horou".

A všechno do sebe zapadlo přesně tak, jak mělo. Zpěvačka vystupuje jako vypravěčka a pro větší vtažení do děje si občas zabrouká nějaký popěvek v indiánské řeči. Navíc všechny příhody hlavního hrdiny, i ty nejsmutnější, podává s obdivuhodnou lehkostí a nekomplikovaností. John Wood - "muž, který bojoval a žil pro svůj sen, muž, který kráčel se svým bílým psem" - je fiktivní hrdina, kterého si zamilujete. A zároveň vám připomene, že Radůzu se jako zpěvačku i jako literární autorku vyplatí sledovat také v příštích letech.