Simple Plan - Get Your Heart On!

Než se pustíte do křížku s kapelou, jako je Simple Plan, musíte mít jasno, co vlastně od muziky očekáváte. V opačném případě můžete rychle sklouznout k odsouzení, což je věc až nevěřícně snadná. A to samé se pak ze své ješitné podstaty může klidně opakovat s každým dalším albem. Populární Kanaďané, jimž našinec přišel na jméno před sedmi lety díky velkému rádiovému hitu "Welcome To My Life", si podobnou anabází procházejí od posledního eponymu. Mohou si za to z velké části sami, deska "Simple Plan" (2008) totiž nebyla důstojným pokračovatelem "Still Not Getting Any..." (2004) a formace to pocítila hlavně ze strany posluchačů díky číslům z prodeje. Byla mdlá, nápad postrádající - jednoduše slabá.

Ale znamená to snad, že stejná musí být i červnová novinka "Get Your Heart On!"? Kdepak. Tu trochu vaty, kterou Simple Plan v různých množstvích pravidelně desky plní, tentokrát přebíjí celková svěžest materiálu, jeho pulzující energie, decentní a zajímavá produkce, přítomnost několika hostů i letmý odkaz Bobu Marleymu. Dřívější stár pop-punku se v mých očích vyvinula v tuctový band, produkující moderní kytarový pop se všemi jeho klady i neduhy. V band, který má jasně vytyčenou cílovou skupinou, k níž svou hudbu směřuje. Ta skupina mě míjí, interpretův projev i přesto znovu oslovuje. Od poslední podobné věty počítám dlouhých sedm let.

Odvěký neduh? Texty. Achillova pata, kterou kritici vždy rádi zdůrazňují, jež ale ani v nejmenším nevadí fanouškům. "Get Your Heart On!" také vyfasovalo slovník jak z blešího trhu, ale zavaďte v tomhle žánru o někoho s Dylanovským střevem. Omletá a laciná klišé o lásce a strastech s ní spojených prodávají značky Good Charlotte, All Time Low i Every Avenue, kteří mimochodem i letos albem "Bad Habits"předvedli, jak se útočí z druhé vlny. Hašteřit se tedy v souvislosti se Simple Plan pořád dokola o nějaké textové prostoduchosti postrádá na významu. A vidíte, obloukem jsme opět narazili na situaci, již jsem zmínil v samotném úvodu.

"Get Your Heart On!" mělo ještě před vlastním vydáním takové promo, které samo o sobě mnoha lidem, včetně mě, stačilo, aby po albu sáhli. Nad úvodním singlem "Jet Lag" jsem se pozastavoval už ve svém blogu a i teď s chladnou hlavou a tříměsíčním odstupem ho řadím mezi absolutní špicu, kterou kdy frankofonní montrealský kvintet zkomponoval. Dokonce mi moje Last.fm napovídá, že za posledního čtvrt roku jsem si žádnou skladbu nepustil víckrát. "Jet Lag" je veliký hit, jestli ovšem bude mít takovou trvalou hodnotu jako "Welcome To My Life", si netroufám odhadovat.

Pokud jsem se na začátku otřel o přínos moderní popové (ale nejen té) hudby, měl jsem na mysli i všemožné hostovačky a spolupráce, jimiž je jedenáctistopá základní verze alba solidně zásobena. Kromě britské zpěvačky Natashy Bedingfield (právě singl "Jet Lag") se nahrávání zúčastnili (o absolvování a následném přínosu bych se ale hádal) i kolegové muzikanti z rockového prostředí Rivers Cuomo, zpěvák a zakladatel kapely Weezer a Alex Gaskarth z All Time Low. Kapitolou samou pro sebe je výrazná stopa rappera K'naana. Spoluprací s ním si Simple Plan připravili půdu pro největší experiment v rámci celé desky. Píseň "Summer Paradise" s nádechem reggae bych ale raději uvítal jako bonusový doplněk k sychravě podzimní reedici. Tím spíš, že se na její místo tlačila bezmála šedesátka(!) jiných nápadů.

Slovy povolanějšího

Vlastně TÉ povolanější. Dominika Marsová je správkyní největšího česko-anglického fanouškovského webu Simple Plan. Tuzemskou komunitu zásobuje prostřednictvím domény simpleplan.cz novinkami už od roku 2005, kdy odstartovala původní blog. Zajímal nás její názor na nové album její kapely:

"Od vydání svého posledního alba v roce 2008 bylo Simple Plan často zazlíváno, že jejich hudba směřuje více k popu než k rocku. Osobně nemám ráda škatulkování kapel do žánrů, ale musím sama uznat, že i čtvrté album je skutečně o něco více popovější. Ale rozhodně ne nutně v tom špatném slova smyslu. Slovo, které podle mě nejvíce vystihuje toto album, je "rozmanité" - každý si v něm může najít to své - ať už jsou to poprockovější písně ("Loser Of The Year", "You Suck At Love"), pomalejší balady ("Astronaut", "Gone Too Soon"), pohodové letní songy ("Summer Paradise"), experimentální písně připomínající tvorbu ze třetího alba ("Anywhere Else But Here", "Freaking Me Out") nebo rockové písně, které jako by vypadly ze "Still Not Getting Any..." ("Last One Standing"). Možná by albu prospělo trochu více rockové nálože, jako je poslední zmíněná "Last One Standing". Je velká škoda, že s písní "Never Should’ve Let You Go" se fanoušci musejí spokojit jen jako s bonusovkou tohoto alba - perfektně by se totiž hodila i jako stálice v jeho tracklistu. Ale s výsledkem jsem i přesto nadmíru spokojená."

Sluší se dodat, že text autorky vznikl nezávisle na recenzi a naopak.

"Get Your Heart On!" je dílo procítěné ("Gone Too Soon"), je o propojení s fanoušky ("This Song Saved My Life"). Má rockovější věci, ale i tak je nejvíc pop-like deskou v diskografii Simple Plan. Najdeme na něm pár opravdu slabých míst, ale většinu těch, jež posluchače překvapí, pobaví nebo nejlépe osloví klasickými postupy, které má kapela zažité z raných let. Nerad bych se u čtvrté desky bavil o nějakém návratu ke kořenům, směle vám ale můžu oznámit, že Simple Plan natočili kvalitní materiál. A to opravdu nemám pokojíček jako dívka na obalu.

Pokud se frontman Pierre Bouvier zotaví ze současných zdravotních problémů, měli bychom se kapely dočkat naživo při pražském koncertě 2. září.