Susheela Raman - Music for Crocodiles

Na svém třetím albu pokračuje Susheela Raman v cestě za čím dál kosmopolitnějším vyjádřením. Šest položek z deseti zpívá anglicky a jejich vyznění má blíž k jazzem lehce líznutému folkrocku typu takové Tracy Chapman než k hudbě její indické domoviny, ačkoliv její názvuky jsou v instrumentaci i v drobných melodických ornamentech stále přítomné. Uplatňuje tak stejně svobodomyslný přístup ke svým kořenům jako její kabylská kolegyně Souad Massi.

Zvuk zůstává podobně jemný a vzdušný jako na předchozích deskách, ale dynamicky jsou písně pestřejší. Titulní Music for<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=21907"> Crocodiles</a> nebo Leela disponují svižnou perkusivní kostrou obalenou dominující akustickou kytarou Sama Millse, většina skladeb se ale opět nese ve volně plynoucích tempech. O jihoindické příchutě v aranžích se starají nápaditě využívaná tabla a s loutnou příbuzný nástroj veena. Ale teprve ve třech písních , které Susheela zpívá ve své rodné tamilštině, jsou tradiční inspirace zřetelnější, zčásti snad díky jazyku samotnému, ale také větším důrazem na repetitivnost doprovodu a méně popovou melodikou. Novinkou je pak využití francouzštiny ve skladbě L'Ame Volatile.

Hledač exotických hudebních vůní se může cítit úbytkem tradičních ingrediencí trochu ošizený, naopak pro běžného západního posluchače je<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=14037"> Music</a> for<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=21907"> Crocodiles</a> přístupnější svou písničkovostí, přehlednými aranžemi a výraznými melodiemi jako je třeba ta v The Same Song. Hlavní ale je, že<a class="prolink" href="/artist/showArtist?id=13081"> Susheela Raman</a> zůstává stejně přesvědčivá jako dřív. Pěvecky je ještě vyzrálejší a přimknutí se k západní folkové tradici v žádném případě nezaměňuje za komerční plytkost ani za zradu svých kořenů.