"Zmatená" Tereza Mašková dostávala v recenzích podprůměrná hodnocení. Po roztříštěném debutu, ze kterého se ale i přesto zrodily velké digitální hity "O nás dvou" či "Láskou se splést", našla vytrvalá interpretka se tři roky starým počinem "Svět je málo růžový" svůj směr.
Sázka na mladičkého Václava Hoidekra, který tehdy naprostou většinu písní spolu s ní složil, otextovat i zprodukoval, se vyplatila vrchovatě - duet "Náš příběh" s Markem Lamborou dodnes vyhrává z éteru a na YouTube jeho klip nasbíral 26 milionů přehrání. V jeho stínu ale nezůstaly ani písničky "Budu při tobě stát" či "Scházíš", takže repertoár zpěvačky s typickou růžovou hřívou začal dostávat jasnější a osobitější tvář.
Právě vydaná třetí řadovka "(Ne)budu sedět v koutě" (přečtěte si k ní rozhovor) nečekaně neobsahuje žádný ze singlů vydaných v posledních dvou letech - tedy ani energický "Jíst, spát, meditovat, milovat", ani coververzi "Tří oříšků" Ivety Bartošové, a dokonce ani loňský vánoční kousek "Tebe toužím si přát". Představuje Maškovou v novém, ale přesto povědomém světle.
Je patrné, že devětadvacetiletá hudebnice se našla hlavně v hloubavějších pomalejších tónech. Zůstal jedinečný hlas, plný síly i citu, a schopnost pracovat s ním tak, že při poslechu má posluchač takřka permanentně husí kůži. V této disciplíně se dokonce ještě posunula, protože se svým výrazem často pracuje civilněji a intimněji než dřív - nejde jí jen o to napálit to tam, ale hlavně o opravdovost a niterné emoce. Stejně tak nepřijdou fanoušci ani o výrazné melodie, které si mohou se svou oblíbenkyní zapět a které jejímu vokálu tak sluší.
Podstatnou změnu lze vnímat v aranžích, v nichž se tvůrci - vedle Maškové a ve dvou položkách znovu i Hoidekra tentokrát především už zkušení Jenda Vávra a Rony Janeček a s nimi příležitostně i pár dalších jmen - snažili o větší rafinovanost i pestřejší žánrový rozptyl. Některé písně míří do chytlavého pop-rocku, jiné koření šansonová uhrančivost či folková civilnost a v závěru došlo ve formě bonusů i na dva energičtější a moderněji zprodukované songy.
Největším překvapením se pak stávají texty. Čeští posluchači chtějí slyšet výpovědi v mateřštině, zároveň ale bývají ohledně jejich podoby velmi kritičtí a často se nimrají v každém slůvku a jeho smyslu v dané frázi. A tady si autoři se slovy skutečně dali záležet.
Už na minulém albu se Tereze s Václavem Hoidekrem velmi srozumitelně dařilo zpracovat jednotlivá témata spojená nejen se vztahy, ale i s duševní hygienou a potřebou nehroutit se z každodenních problémů. Na novince ale jako by texty šly ještě hlouběji pod povrch, jako by dostaly větší lehkost a plynulost.
Úvodní "Amen" pracuje se živly a zůstává opředena jistým tajemstvím, až oparem duchovna. "Vem mě kolem ramen, než s námi bude amen, než po nás přijde potopa, pojď, napijem se života," vyzývá Tereza, jejíž zpěv dostává s dramatickou gradací expresivní podobu. Působivý start.
Světlo a pozitivnější náladu přináší druhá skladba "Dál, dál, dál". V lehce znějící kytarovce s příměsí country, potenciální rádiovce, se Tereza nechává vést větrem, který podle ní nejlépe ví, kam se má dál vydat, protože "jenom blázen myslí si, že zná cíl" a "kdo nevstoupí na tenkej led, objeví sotva nový svět". Zpěvačka správně podotýká, že každý se občas chvíli ztrácí.
Hitem zavání čtvrtá skladba "Ať se loučíš sám", typická hoidekrovina, která na klavírním pozadí dává na odiv Terezin srdečný a nesmírně procítěný zpěv. Překrásná melodie a hlas plný emocí, který nenechá chladným snad ani toho největšího cynika.
Opravdový poklad ale přichází s následující, precizně vystavěnou skladbou "Kdyby zítra skončil svět", která se zamýšlí nad tím, jak naložit s naším omezeným časem.
"Tak málo se smějem, zapomínáme žít radostí a narážíme čelem do zdí, který nás dál nepustí, trápíme se strachem, city přikládáme slabosti, vždyť vystačíme s málem, bude lehčí si to připustit," zpívá Tereza a v dojemném refrénu dodává: "Kdyby zítra skončil svět, chtěla bych naposled tě obejmout... a kdyby skončil za pár let, raději obejmu tě hned." V závěru pak připomíná: "Ještě máme čas a další západ slunce doufá v další ráno, já nechci vzdát víru, že můžeme to zvládnout."
Ke stěžejním sdělením patří i to ze songu "Krok za krokem", který ke zpěvnému refrénu přidává spíše folkově komorní, jemně mystickou atmosféru. "Za sny běžet je krásný, padat, poznat, jak je tvrdá zem, zvednout se ještě jednou, nežli zkratkou jít krok za krokem, vždyť vím, že i ty pády mě dovedly až sem," poodhaluje Mašková, jak si to ohledně svého kariérního růstu nastavila. A v textu, na kterém se podílel Xindl X, sympaticky ujišťuje: "Snad stojím pevně, chci jít až tam nahoru, ale vím, musím v sobě najít pokoru."
Příjemně pop-rockové "Rány" vezmou za své všichni, kdo vědí, že "za dobrou vlnou následují propady" a zažili si nějaké bolístky. "Jsme zvyklí na rány, to vydá na romány, co zbývá, co zbývá mi, zahojit je slzami," léčí posluchače Tereza svým laskavým vokálem.
Na podobnou strunu hraje i následující "Hořkosladký valčík", který se stal prvním singlem. Rodačka z Třince zpívá o pocitu lapení v sítích, ze kterého se snaží vymanit, a v klipu jej ztělesňuje tancem na baletních špičkách, který bývá velmi bolestivý. Jako by i slova vycházející z jejího hrdla na pozadí strhujícího, až filmově velkolepého hudebního doprovodu hořkosladce tančila. Výsledná emoce a pohlcující atmosféra dávají vzpomenout třeba na některá díla Adele nebo Mariky Gombitové.
Poslední dvě písně uvádí tracklist jako bonusy, protože trochu vystupují z konceptu alba, které stojí hlavně na živých nástrojích vytvářejících pocit vřelosti a blízkosti. "Královny" jsou oproti tomu více syntetické a taneční, závěrečná "Bejby bude sedět v koutě" čerpá z r'n'b a přináší moderní, odsekávané frázování - a vůbec nezní špatně, ba naopak, skvěle si to sedlo.
Slavnou hlášku z "Hříšného tance" zde Tereza trefně parafrázovala, když zmiňuje potřebu občas na chvíli zpomalit a uzavřít se do sebe: "Bejby bude sedět v koutě, říkej si, co chceš, život není žádná soutěž, vypínám ten stres, na chvíli se sebou, jen tak se obejmout."
Pokud bychom však brali v potaz postavení růžové divy na české popové scéně, platí, že v koutě určitě sedět nemusí. Třetí řadové album Terezy Maškové má všechny předpoklady k tomu, aby se stalo dalším milníkem v její stále úspěšnější kariéře. Budou následovat Andělé a Slavíci?
Pohledem Davida Böhma: Proměna je dokonána. Tereza Mašková se na '(Ne)budu sedět v koutě' stává uhrančivým růžovým motýlem
Zatímco debut "Zmatená" opravdu dostál svému jménu, druhé album nabídlo kompaktnější zvuk a dalo najevo, že interpretka už začíná tušit, kde se cítí dobře. Přineslo mimo jiné zlomový duet "Náš příběh" s Markem Lamborou či úspěšnou baladu "Budu při tobě stát". Dalo by se říci, že "Svět je málo růžový" naznačil směr do budoucna.
Právě po něm Mašková na "(Ne)budu sedět v koutě" kráčí. A to velmi sebevědomě. Celá nahrávka skvěle dává na odiv zpěvaččin nádherný hlas. Přirozeně, tak, aby na něj ani nemusela tlačit. Už po prvním poslechu je jasná jedna věc - v silných, někdy až osudově znějících baladách se výherkyně SuperStar roku 2018 našla.
Minulou nahrávku zpátky nejvíc držely texty. Jenže ty, které posluchače čekají na novince, jsou hned o několik úrovní lepší. Přitom zůstávají srozumitelné a metafory v nich člověk snadno rozlouskne. "Kdo nevstoupí na tenkej led, objeví sotva nový svět," uveďme kousek z chytlavé skladby "Dál, dál dál" jako příklad.
Citlivá a konejšivá poloha rodačce z Třince sluší. Posluchači mezi řádky připomíná, že po každé bolístce následuje zase radost. V tajemně znějícím songu "Řekni jestli zapomínáš" se sice vypořádává se steskem po rozchodu, její hlas však hladí. "Vždyť vím, že i ty pády mě dovedly až sem," zamýšlí se zase sympaticky nad svou kariérou ve westernovou atmosférou říznuté "Krok za krokem".
Na konci čekají dva bonusy - "Královny" a "Bejby bude sedět v koutě". Jejich umístění na chvost nahrávky dává smysl, protože se vymykají jinou energií a modernějším kabátkem. Minimálně první zmíněná by však přece jen někde v polovině tracklistu mohla trochu rozvířit pomalejší tempo. To sice mladé hudebnici sluší, po sedmi takových kouscích se může (alespoň na prvních pár poslechů) dostavit pocit monotónnosti. Kvůli tomu by však bylo škoda nový projekt odložit.
Tereza Mašková si totiž ve spolupráci s Václavem Hoidekrem, Ronym Janečkem, Janem Vávrou a dalšími přichystala sbírku silných melodií, ještě silnějších vokálů a smysluplných sdělení. S touto kolekcí na domácí popové scéně v koutě sedět opravdu nemusí, navíc s ní určitě bude radost koncertovat!
Hodnocení: 8/10
]]>
Komentáře