Tereza Mašková - Zmatená

Ano, my víme. Pěkně nám to trvalo. Jenže konec roku svádí k bilancování, a tak jsme se ještě podívali na zoubek necoverovému debutu Terezy Maškové. Příhodně na sebe však nechala docela dlouho čekat právě i její prvotina "Zmatená". Na tuto recenzi se však na rozdíl od ní vyplatilo počkat.

Vlastně nás zřejmě nevědomky upozorňuje už i samotný název. Sbírka dvanácti skladeb působí jako celek schizofrenně. Začíná celkem nadějně - emotivní singl "Žár" sice nepředstavuje hudební revoluci, skvěle ale pracuje s Tereziným hlasem. Sázka na jistotu? Jasně, ale vkusná. Navíc ten emotivní text čtyřiadvacetileté slečně dokážete uvěřit. Když se v nudné "O nás dvou" v refrénu až pateticky zpívá: "Prý osud máme daný / jako dýka a její rány / že milovat je ztrácet / a nejvíc ztrácí milovaný, to já vím," nelze se zbavit dojmu, že na takové výroky Mašková zkrátka nemá věk. Nad tím, že není jejich autorkou, můžeme (zvlášť u debutu) mávnout rukou, je pak ale třeba jí psát texty na míru.

V samotném chvostu desky se skrývají dvě opravdové tragédie. Jmenují se "Jsme nej" a "Žijeme jen jednou". První zmíněná je typickou xindlovinou, která rádoby inteligentně snad postopadesáté kritizuje sociální sítě. Samozřejmě na řádně nezáživném hudebním podkladu. V tom všem rýpání navíc autor v pasáži: "Z všeho, čím jsme žili, jsme udělali soutěže / a poměřujeme se tu, soudě, že / místo hřišť chcem mít radši závodní dráhy," zapomněl, že bez soutěže jménem SuperStar by tu Tereza nebyla. A stejně tak zabolí zmíněný duet s Ondřejem G. Brzobohatým. Snahu o živější skladbu o bezstarostném tancování doprovází neúnosně zatuchlý funky beat, který pasuje tento duet na hudební katastrofu.

Pokus o energickou skladbu se velmi povedl v případě songu "Chtěla bych znát". A nebylo třeba mnoho. Pár kytar, bubny, trochu tleskání a co nejmíň auto-tune. Vznikla tak nejlepší stopa na desce. Veselá, energická a zpěvná. Takhle to mělo vypadat častěji. Typicky český (rozuměj plytký) pokus o světovost v prvním singlu "New Me" zkrátka nedopadl dobře. A "Náš svět" se nachází někde v půli mezi těmito dvěma zmíněnými.

Platí tak vlastně to, co kolegyně Simona Knotková prohlásila před čtyřmi lety v recenzi debutu Emmy Smetana. "Nepotřebujeme žádné další zpěváky, potřebujeme osobnosti, takové, které do ztrouchnivělé kultury naší zemičky zase zanesou svěží vítr a nebudou se bát vyčnívat." A "Zmatená" zní tak průměrně, až to bolí. Kdyby její nahrávání trvalo pár měsíců po skončení soutěže, dalo by se přimhouřit oči a doufat, že příště se zpěvačka vytáhne s lepším materiálem, protože na něj dostane více času. Takhle SuperStar vyplivla další sympatickou tvář se skvělým hlasem, kterou ale nikdo nenavedl na správnou cestu. Cyklus pokračuje. Další!