The Darkness - Easter Is Cancelled

Je to už nějaký ten pátek, co na hudební scénu silou hurikánu vtrhli The Darkness se svým mixem stylů, které oscilovaly mezi AC/DC, Queen a Led Zeppelin. Parta kolem dvojčat Dana (kytara) a Justina (zpěv) Hawkinsových oživovala téměř mrtvou myšlenku glam rocku. Jejich prvotina "Permission to Land" (2003) se stala událostí roku a za prodeje sbírala jednu platinu za druhou. A když dva roky nato vyšlo jejich druhé album "One Way Ticket to Hell… and Back", zdálo se, že zde vyrostla další superskupina, jež bude vyprodávat stadiony. Jenže osud tomu chtěl jinak.

Závislosti na chemických látkách dohnaly frontmana Justina v roce 2006 k opuštění kapely. Ta usoudila, že bez poznávacího znamení jeho znamenité a nezaměnitelné fistule, kterou buď milujete, nebo nenávidíte, to dál nemá smysl. A tak se na dlouhá léta uložila k ledu. Zpět se formace vrátila v roce 2011 a během následujících sedmi let vydala tři vesměs průměrná alba. Žádné v řadě "Hot Cakes" (2012), "Last of Our Kind" (2015) a "Pinewood Smile" (2017) ani zdaleka nedosáhlo věhlasu prvních dvou. Až to loňské s názvem "Easter Is Cancelled" se jim hodně blíží. A dost možná se jim rovnou vyrovná.

Novinka nabízí deset (plus další čtyři v deluxe verzi) energií nabitých svižných skladeb. Ač zde posluchač znalý kořenů rockové muziky sedmdesátých let najde snad všechny již v té době používané postupy a klišé, nahrávka zní svěže a nikterak epigonsky. Pokud si zpětně pustíte poslední tři studiovky, je nutné se ptát, jakou že to smlouvu s ďáblem The Darkness asi podepsali. Zpět je totiž duch glamrockových velikánů Queen říznutý heavy metalem a pryč je naopak vliv AC/DC, který je patrný na prvních dvou deskách.

Vše je zde jaksi jinak. Žádné zatuchlosti léta nevětraných archivů. Je to, jak je módní říkat, fresh. Uskupení servíruje fanouškům čistou esenci radosti z rockové muziky. Poslech uplyne jako voda. Na konci si člověk uvědomí, jak je tohle dílo návykové, a bezostyšně zmáčkne na přehrávači tlačítko REPEAT.

Na "Zrušených Velikonocích" je totiž stále co objevovat. Jedno kolo poslechu je možné věnovat pěveckým linkám Justinovy jisté fistule, se kterou zpěvák zachází tak brilantně, že z ní volně přechází do civilního zpěvu a zpět, aniž by to rušilo. Další vrstvou, která stojí za bližší exkurzi, jsou kytary. Proplétají se a sólují tak, že napoprvé téměř není možné postřehnout všechny ty brilantní finesy.

Jak již bylo napsáno, kapela nepřichází s ničím novým a převratným. To asi může být jediným záporem tohoto alba. Pokud to ovšem nevadilo na tituly ověnčeném debutu, proč by to mělo vadit tady? Kompozice jsou poskládány tak, že ani na chvíli nenudí. Místy připomínají nejen skladatelský, ale i zvukový um zmíněného Mercuryho bandu. Justin Hawkins se dokonce místy dotkne Freddieho piedestalu, zejména v písni "Deck Chair".

Jeho bratr Dan, jako by mu chtěl sekundovat, střílí jednu vyhrávku à la Brian May za druhou. Nelze si taky nevšimnout, že "Live´Til I Die" začíná podobně jako "Now I'm Here". Ale spral to ďas. Jsou to jen příjemné detaily, které lze vnímat jen jako inspiraci či jako lišácké mrknutí směrem k fanouškům, nikoli jako důkaz plagiátorství. Důležitý je totiž celek a ten je zde opravdu skvělý. Jako příklad vezměme titulní skladbu, která mísí snad všechny možné styly, pod nimiž pulsuje metalově šlapající rytmika. Aby ne. Společně s původním basákem Frankiem Poullainem tvrdí muziku i novic kapely Rufus Tiger Taylor, který již od předchozí kolekce hřmí na svou bicí soupravu podobně silově jako jeho otec Roger, jenž bubnuje ve skupině… hádejte jaké. Je to už náhoda? Ale ne, nechme toho.

Ke zmíněnému slovu fresh: přesně takto si představuji moderně pojaté rockové dílo i s možným odkazem na hudební minulost. Všech deset kompozic nabízí skvělou jízdu od začátku do konce a těžko vyzdvihovat jednotlivé tracky. Ty mají se svojí naprosto skvělou a výraznou melodickou linkou hitové ambice. Jestli si rock and roll zaslouží zemřít, jak hlásá otvírák této nahrávky, nedokážu posoudit, ale pokud má být toto album obhajobou před soudem, zda má rocková muzika žít, pak se přikláním k tomu, že si zaslouží žít ještě pěkně dlouho, naplno a co nejhlasitěji. Navrhuji zprostit obžalovaného viny v plném rozsahu, a to i za ten pro křesťany ne zcela přijatelný obal. The Darkness jsou zpět a v plné parádě.