Vložte kočku - Klub Bublinka

Když v roce 2015 vydali pražští excentrici Vložte kočku album Hedvika, završili jím zamýšlenou trilogii o mizení. V pořadí čtvrtá deska Klub Bublinka se tak jen těžko vyhýbá očekávání něčeho nového – a to naplňuje tak napůl. Vložte kočku se nadále rýpou v roztěkaném nitru, o čemž svědčí adekvátně nervní a roztržitá hudba napěchovaná pazvuky, skřípotem a zvukovou průrazností. Samozřejmosti jsou též mazané, peprné a přitom humpolácky vystavěné texty plné vnitřních rozkolů, složitých myšlenek i větných konstrukcí, ale též břitkých a záměrně lajdáckých rýmů jako „a tak nemáš potřebu padáku/ když se chceš dostat z baráku“.

Oproti přehuštěné Hedvice se ale nová nahrávka jeví střídměji. Žádná salva za salvou, žádné drcení uší. Experimentující trio už nepátrá po extrému a skrze zvukovou divočinu prochází sebejistě a s nadhledem. Má to i své nevýhody. Ačkoli Vložte kočku nezapomněli, jak náležitě vygradovat skladbu, nedaří se jim zatlačit posluchače hluboko do křesla, natož mu nesmlouvavým, až agresivním zvukem vyrazit dech.

Na Klub Bublinka se po vzoru Seatu a Hedviky včleňuje instrumentální skladba (Fly You Fools), i předělávka jednoho z neopomenutelných jmen zdejší posvátné folkové půdy. Po Nohavicovi a Filipové „devastují“ Vložte kočku skladbu Zuzany Navarové a Ivana Gutierréze. Jejich Námořnickou kapela přetvořila do nejmenšího detailu, nezapomenutelně rozlámanou Guiterrézovu češtinu nahradili vokodérem načichlým hlasem zpěvačky Luisy Peréz Mújicy.

V průtržích slov se skrývá spousta důmyslných narážek na souvztažnost člověka a času i kouzlo tryskajících emocí. Kryštof Kaplan vplétá do rozdivočelých skladeb charisma a do volnějších naléhavost. Rozjařená hudba nezmatkuje, ale působí kompaktně. Monstrózní analogový aparát podkopávají bicí a krájí deformovaný zvuk houslí. Přesto se nelze ubránit dojmu, že chybí katarzní okamžik. Zatímco u alb Táta, Seat a Hedvika bylo cítit, jak se všechna síla a energie řítí k jednomu očišťujícímu závěru, z Klubu Bublinka jako by vyprchala někde cestou.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #79.