Wohnout - Našim klientům

"Jste klienti naší kapely, naše firma je trošku v prdeli…" Těmito slovy, která mimo jiné dostala také klipovou podobu, nová deska Wohnout začíná. Kus "Našim klientům" by měl napravit reputaci kapely po dva roky starém, nepříliš výrazném "Kartonu veverek". Z něj, co se týče mě osobně, zůstali někde v hlavě pouze kritičtí "Pepíčci", nic víc.

S čerstvým hudebním produktem by to mohlo být lepší. Tipuji, že za dva roky si vzpomenu na písně dvě. Jednou z nich bude skočný "Padák" o muzikantských láskách, na nějž si dokážu celkem barvitě i v pohodlí domova představit rozjásaný festivalový kotel. Druhá bude pomalejší "Voda v prášku" ("Čekám potají na to, až mi prodají malý balení vody v prášku, trápím se ale tím, čím ji naředím…"), hudebně lehce vonící východními dálavami a v níž zaznějí i smyčce (Hněddé od Baumaxy), které jen dodají oné bezvýchodné pouštní atmosféře. Nejlepší kousek alba.

"Vodou v prášku" ale končí ta záživnější polovina skoro hodinové desky, u námětem povedené věci "Gastrosexuál" přitom záživnější doslova ("Do příboru se ošatím a nebude mi zima, stříknu pivo na rukávy a colu do gatí, vzít si boty z kaviáru není volovina, na léto si pak uvařím šaty koprový"). Písňový konkurz "Hledáme zpěváka" zase může oslovit i fanoušky dalších muzikantských band - sloky v něm totiž zapějí Márdi z Vypsané fiXy, Vašek Bláha z Divokýho Billa a Tomáš Hajíček z Krucipüsku. A také jde o další z ukázek, že si Wohnout stále umějí dělat srandu i sami ze sebe ("Hledá se zpěvák na inzerát do naší nudný party, není to žádnej med, tak kdo z vás to zkusí, ať je velkej tak akorát, ať je vtipnej a hraje karty, zpívat ale vůbec nemusí").

S druhou polovinou desky už žádná velká show nepřichází, spíše wohnoutí průměr a občas i sakra nuda, ze které probere až letně střižená, svižnější cestovatelská "Bombaj" a duet s Andreou Plíškovou z Gang Ala Basta "Toubkal". To je však již trochu pozdě, vypustit hluchá místa typu "Ježci" nebo "Bublina" by skoro hodinovým "Klientům" jen a jen prospělo.

Když se to vezme obecněji, vsadili Wohnout na novince na osvědčenou taktiku, která stojí na dobře odvedeném a místy důkladně propracovaném hudebním základě a textech, k jejichž pointě občas vede cesta jedině přes nějakou tu veselou látku. Oproti "Veverkám" tolik nekoketují s jinými hudebními vodami, což až tak nevadí. Na druhou stranu se na "Klientech" projevují sklony k průměrnosti a vyčpělosti - a to už je horší. Život (i kapelní) je však jedno velké hledání cest, tak třeba příště. Světlo naděje by tu ještě bylo. U mě tedy 5 za obsah plus bod navíc za povedený booklet (z dílny Honzy Homoly).