Pink Floyd - Wish You Were Here

Jádro Pink Floyd se svého času dalo dohromady na studiích architektury a smysl pro důmyslnou výstavbu svých dlouhohrajících opusů projevovala kapela po celou kariéru. Jejich alba ale i jednotlivé skladby, to jsou budovy s promyšlenou a provázanou strukturou. S příchodem jejich komerčně nejúspěšnějšího období v 70. letech se pak tenhle tvůrčí aspekt stal dokonce osou všeho snažení, především zásluhou Rogera Waterse, z něhož se definitivně stal ideový kapitán skupiny.

U alba Wish You Were Here je dojem pečlivě komponovaného celku ještě silnější než v případě Dark Side of the Moon. Od počátku bylo jasné, že jádrem desky bude rozsáhlá skladba Shine On You Crazy Diamond. Rozdělená na dvě části tvoří monumentální rámec, do něhož se noří tři kratší kompozice (ani ty ale nejdou pod pět minut), které s ním náladou i tempy přirozeně korespondují. Kontrastů je tady ještě méně než na Dark Side. Všechny písně jsou pevně zaklíněny jedna v druhé a i když nás obehranost titulní skladby svádí k vytrhování z kontextu, i ona má v celku svoje nezaměnitelné místo.

Zásadním spojovacím vláknem je samozřejmě i téma, které se odráží od psychického kolapsu bývalého spoluhráče Syda Barretta. Ten se dokonce jako smutné memento nečekaně zjevil ve studiu během nahrávání (aniž by ho zpočátku kdo poznal) a pocta jeho zmarněnému talentu, jíž album do značné míry bylo, tak dostala o to hořčejší příchuť. Šílenství Pink Floyd tematizovali už na předchozí nahrávce, ale Wish You Were Here je v tomto ohledu ještě konkrétnější, odkazy na Barrettovu osobu zřetelnější. Písně Welcome to the Machine a Have a Cigar pak rozšiřují myšlenkové pole o kritiku hudebního byznysu jako jednoho z kořenů Barrettovy zkázy.

Ačkoli mají obě části Shine On You Crazy Diamond dohromady šestadvacet minut a typicky líné tempo, vůbec nepůsobí zdlouhavě. Začíná jemným syntezátorovým čeřením, do něhož se citlivě vkládá krystalicky čistý tón Gilmourovy kytary a její následující motiv připomínající varovné vyzvánění pak otevírá Watersem zpívanou část. Skladba je malovaná decentními, tlumenými barvami, není v ní artrocková hýřivost ani pompa, spíš rozvážnost, melancholie a nečekaná intimita. Obě její poloviny utečou jako sen.

Syntezátory a studiové efekty do značné míry ovlivňuje i zvuk Welcome to the Machine. Na některých místech působí z dnešního pohledu archaicky, přesto účelně dokreslují její chladnou, odosobněnou atmosféru včetně sugestivní simulace „upouštění páry“. Have a Cigar má relativně nejživější tempo, z celku ale výrazněji nevybočuje, a to i co se týče zpěvu, který tu pohostinsky obstaral folkrockový písničkář Roy Harper. Wish You Were Here, jedna z vůbec nejkrásnějších skladeb Pink Floyd, dala po zásluze jméno celému albu. Gilmourův nesmrtelný kytarový motiv a procítěný zpěv z ní dělá nejméně okázalou ale také nejpůsobivější položku alba, které ovšem stejně nejlépe funguje vcelku. Celou tryznu za zdemolovanou Sydovu mysl a osobnost pak přirozeně završuje druhý díl skladby Shine On You Crazy Diamond.

Kromě zmíněných klávesových rejstříků, které nepřečkaly zkoušku časem (ale celkovému zážitku nijak fatálně neškodí), není albu co vytknout. V celé historii progresivního rocku, v níž není nouze o patetická přehrávání či instrumentální onanie, je to jedno z nejcitlivějších, nejkřehčích a nejdojemnějších ztvárnění tragédie jednotlivce, jemuž nechybí obecnější přesah. Právě proto dokáže mocně promlouvat i k posluchači, který o Sydovi Barrettovi nikdy neslyšel. A navíc se zdá neuvěřitelné, že Pink Floyd dokázali pod tlakem monstrózního komerčního úspěchu Dark Side of the Moon vytvořit stejně silné a přitom zase odlišné album. Všechna čest.