ScreamJay | 77430 bodů
Moje recenze
Moje audiotéka
Poslední komentáře
Oblíbené kapely
Viděno živě
Oblíbené labely
Oblíbené žánry
Fanouškovská hudební databáze
na xplaylistu najdete
124756 alb
26931 kapel
13386 komentářů
4199 recenzí
13030 uživatelů
Recenze
80 %
Fat White Family - Forgiveness Is Yours
Ve Fat White Family se vystřídala už řada hráčů. S jejich seznamem vás nebudeme obtěžovat, jelikož je poměrně dlouhý - hra na...
80 %
Na The Black Keys se můžete spolehnout. Vyloženě špatnou desku za více než dvacet roků na scéně nenatočili. Jen vás některé baví více...
70 %
The Black Crowes - Happiness Bastards
Svého vrcholu dosáhla parta kolem bratrů Robinsonů v první polovině devadesátých let. V éře grunge a alternativního rocku se The Black...
80 %
Thulsy. V temném lektvaru se potkává intenzita hardcoreové emocionality s doommetalovou naléhavostí, nešvary tepajícím politickým punkem i...
90 %
nepolapitelné žánry, které v nemalém měřítku umožňují tvůrcům promlouvat alternativním hudebním jazykem. Hrdinům jeho zlaté éry se...
60 %
Taylor Swift - The Tortured Poets Department
V hudebním světě nenajdete jiného umělce, který by každou novou deskou stupňoval a stupňoval svůj vliv a popularitu. Většina jich totiž...
Cane Hill - Smile
Cane Hill vobjevili Ameriku! Né, vážně, před 15 lety bych tuhle desku sjížděl pořád, stejně jako Roba Zombieho, Marilyna Mansona nebo Coal Chamber. Jenomže ono není před 15 lety a tak když skladba (The New) Jesus nápadně připomíná…
Moons Eat Stars - Exile
Měsíce žerou hvězdy a nebo taky hvězdy padají, přání se neplní. Možná tak nějak napůl. Moons Eat Stars mají sympaticky minimalistický vizuál, jejich minimalistický ambientní postrock však působí poměrně bezkrevně. Exile se vůbec rozjíždí vláčně, nezúčastněně, až při…
We Lost the Sea - Departure Songs
Plavalo se mi dobře, to nemůžu říct... We Lost the Sea jsou jako film s tím podprahovým dějem, co vám stejně vždycky dojde, až když ráno sedíte u první kávy. A ani tehdy nejste schopni říct, jestli to…
Oh Hiroshima - In Silence We Yearn
Krásná je bolest, co nezraňuje aneb přehlídka funkčních žánrových klišé. Emoce s neprůbojným potenciálem, postrock hodně prosycený shoegazingem, málo a přece víc než dost. Místy skoro jako Alcest, takový ten nevtíravý, civilní novoromantismus. Silný song Holding Rivers, chytla…